K ranní kávě: Glosátor na zabití

Dobrý glosátor je poklad společenských setkání. Zareagovat rychle a vtipně  není legrace.  A mám-li jako glosátora svoje druhé já, tak to se někdy moc nenasměji. Když čtu nebo poslouchám zprávy, dozvídám se:

zdroj foto Moda.cz

„Česká hymna se bude hrát jinak...“  „Blbečci! Škroup aby se obracel v hrobě!“

„Úřad nesouhlasí s monitorováním zákazníků prostitutek...“ „Bodejť by ti nemravové šli sami proti sobě".

„Obíhání po úřadech možná lidi zbaví centrální registr...“  „Jen aby taky ubylo nenažraných ouřadů“ 

„Ministr Julínek slibuje, že ve zdravotnictví vymýtí úplatky...“  „Cha cha.  To spíš úplatky vymýtí Julínka!“.

„Pro boj s korupcí chybí stovky policistů...“ „Stovky? Všichni! Copak vy  znáte nějakého policistu, který by nebral?“

Vypínám rádio a jdu se psem ven.  Sotva popřeji staré sousedce dobrý den, ozve se: 

„Neříkala jsi náhodou , aby tu drbnu vzal čert?“ 

Když nemocnému sousedovi řeknu, že dnes dobře vypadá,  ozve se. „Co  kecáš? Zrovna včera jsi říkala, že to má dědek spočítané!“ 

Je mi  jasné, že teď budu na paškále já. Dávám se do běhu. Bláhově si myslím, že tomu uteču.

„Neutečeš, neutečeš! Sám před sebou nikdo neuteče, neuteče...“ 

„Víš co?“ sedám si na pařez. „Domluvme se. Já slíbím, že se pokusím říkat jen to, co si doopravdy myslím a ty mně, než se mi to podaří, že budeš zticha.

A nastalo ticho. Léčivé lesní ticho. Jen v korunách ševelících stromů jako bych zaslechla vytrácející se  „ d r ž í í í m  p a l c é é é!“ 

Když  se vracím, potkávám známého. „Jak se, děvče, pořád máš?“, podává mi ruku. Už už chci odpovědět obligátní „dobře“, když vtom mi zatrne.  To mu mám říci, že to stojí za starou belu, když se mi doma všechno mele?  Jak odpovědět a přitom nelhat?

Z lesa vyrazil  zajíc a za ním můj pes. „Promiň,“ rychle se loučím, „musím ho chytit.“

Tak to tedy  bude fuška, letí mi hlavou, když se rozbíhám za psem. A to nemyslím jen dohnat zdrhajícího psa...    

Sliby by se měly  plnit. Opatrujte se. L. Č.

napsáno pro  Moda.cz

více na www.3lipy.wz.cz