K ranní kávě: Chcípáček

V životě jsou chvíle, kdy jde o holé přežití...

zdroj foto Moda.cz

...Nám se v takové chvíli stalo, že jsme zapomněli v opuštěném domě mezi okenními křídly malý kaktus.

Když jsme ho po dlouhém čase objevili, byl menší než když jsme ho koupili.

Snad z piety jsme ho vzali na chalupu a dali mezi ostatní kytky. A já ho začala zalévat jako ostatní rostliny. A představte si, že se ten chcípáček otřepal a začal růst. Měli jsme obrovskou radost.

A muž, jakoby mu chtěl vynahradit léta strádání, se o něj pečlivě staral, a aby mu nebylo smutno, přikoupil mu kamarády.

V domnění, že kaktus vydrží  i naši delší nepřítomnost,  omezila jsem počet pokojových kytek a začala  podporovat muže v pěstování těch „nenáročných“ rostlin. 

A najednou se dočítám, že některé druhy kaktusů jsou velmi choulostivé, že místo pro jejich pěstování musí být světlé, že jednou z hlavních zásad, je jejich pravidelné rosení, zazimování, že od října do března kaktusy potřebují teplotou okolo 10°C, a hlavně v tu dobu omezit zálivku! A prý se vůbec nemusíme bát,  že nám kaktus uschne.

Nedovedete si představit, jakou já v tu chvíli pocítila vděčnost nejen k našemu chcípáčkovi ale i k jeho kamarádům, které jsem dodneška zalévala celý rok jako všechny ostatní rostliny!

Člověk se vážně učí celý život. Opatrujte se. L. Č.

PS:
„V přírodě mají kaktusy špatnou a nerovnoměrnou dostupnost živin a to vede k tomu, že rostliny na poušti sotva přežívají. Ale při pěstování s pravidelným hnojením se nám kaktusy odmění lepším růstem, hezčími květy nebo novými přírůstky...“  Z internetu 

Napdáno pro  //www.moda.cz/Kategorie/Ranni_kava/

více na www.3lipy.wz.cz