K ranní kávě: Bílá v černém

I když se říká, že černé barvě holdují lidé melancholičtí, depresivní, výjimka potvrzuje pravidlo. Lucie Bílá zcela určitě nepatří mezi černomyšlenkáře, přesto dává v oblečení černé barvě přednost

foto Marek Navrátil

Občas ji  vídáme i v barvě červené či bílé a také jí sluší. Jenže v černých šatech s černými vlasy to je opravdová  Bílá, jak ji už léta známe a máme rádi.

Přiznala se, že jednou v Londýně se pokusila udělat ze sebe blondýnu a výsledek byl prý  katastrofální. „Už nikdy!“, prohlásila. „Když nás Pán Bůh vymyslel takové jaké jsme, tak věděl, co dělá.“

A publikum má svou Lucii rádo takovou jaká je. Za její písně, upřímnost, proříznutou pusu, sociální cítění, charitativní činnost, lidskost. 

A v poslední době za její důstojný postoj při rozvodu se svým o deset let mladším manželem. I když, popravdě řečeno, se dal očekávat.

Ono, přátelé, příliš mnoho lásky, obětí a závislosti na partnerovi dlouhodobě štěstí nepřináší.

Jeden muž je a zůstane Lucii  věrný. Syn Filip.

I když  třeba , až si najde životní partnerku, půjde za  ní  a svou maminku opustí.

Ale možná to všechno dopadne jinak. Snacha si oblíbí svoji tchyni a budou s „hromadou“ dětí žít všichni pod jednou střechou v lásce a svornosti. 

A zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Za peníze si lásku nekoupíš. Opatrujte se. L. Č.

Napsáno pro :   http://www.moda.cz/

více na  http://publikujte.cz/E-Knihy