K nedělní kávě: Paleček, dudlík a cigareta

„Sání a dumlání patří k přirozeným potřebám dítěte. Vrozený sací reflex umožňuje novorozenci nalézt matčin prs a utišit hlad. Mnoho miminek má velmi silnou potřebu sání, kterou jen samotné přijímání potravy nedokáže uspokojit. Chtějí cumlat dál a využívají k tomu svůj paleček nebo jiný prstík.

foto Moda.cz

Pomáhá jim to zároveň odbourávat stres, zbavit se přebytečné energie a zklidnit se před spaním. Některé děti mají za stejným účelem polštářek-mazlík, látkovou panenku či zvířátko nebo třeba šátek, jsou děti, které při usínání žmoulají cíp peřinky..."

Tak tohle všechno se nakupilo v naší rodině a zajímavé je, že všechny děti, které používaly nějakou „cucací nahrážku”, se později staly kuřáky. Jedna sestra si cucala palec, druhá neusnula bez žmoulání maminčiny noční košile, třetí si motala její vlasy na prstíček.

Jeden náš malý příbuzný zase chodil do první třídy s dudlíkem za košilí, který  potají občas dumlal. Když později jeho malé dcerce v noci někam zapadl dudák a nebyl k nalezení,  uplakala se malá až ke spánku. No a protože vydržela celou noc bez dudlíku,  rodiče jí ho už druhý den nedali. A bylo po dudání.

Podle všeho jsou kuřáci takové velké děti, mající v sobě silně zakořeněnou touhu po nějaké té berličce. Zpočátku se u nich nejednalo o nějakou nikotýnovou, ale psychickou závislost.

Všimněte si, že některý kuřák si nemusí cigaretu ani zapálit. K navození pocitu euforie mu stačí, když ji drží v ruce či v puse. V tu chvíli je žoviáloní, vtipný, s blaženým pocitem na tváři plánuje co všechno bude dělat.

No jo, ale choďte si s nezapálenou cigaretou! I když na druhou stranu, při dnešním zákazu kouření na veřejnosti, by se taková nenápadná berlička hodila. Vlk by se nažral a koza zůstala celá. Zdroj: Moje dítě

Ať s berličkou či bez ní se opatrujte. L.Č. 

Napsáno pro Moda.cz

vice na  www.3lipy.wz.cz