Jiný kraj, jiný mrav

Moje maminka prožila velkou část dětství se svými rodiči v Alžíru, v domě, kde bydlelo několik arabských rodin. Potom si ji tatínek přivezl do Čech. Vždy, když se nám, dětem, povedlo zachovat se neslušně co se zvukových efektů týče, připomněla nám, že tohle udělat před Arabem, tak máme kudlu v zádech.

Dědeček.archiv

Když jsem se jednou ohradila a řekla, že náš dědeček by musel mít při frekvenci svých zvukových produkcí do hodiny v zádech víc nožů než má ježek bodlin, dostala jsem pohlavek s ponaučením, že ke stáří máme mít úctu a být tolerantní.

Co se ale nás dětí týkalo, byla maminka nekompromisní. Při každém selhání - za dveře! Tak se stávalo, že při sledovaní napínavého televizního filmu, v době, kdy zrovna docházelo k rozuzlení kriminální zápletky, jsme my děti trávily tento čas mezi dveřmi jen s hlavou v obyváku. To byl jediný kompromis, na který byla maminka ochotna přistoupit, abychom se vůbec dozvěděli kdo je vrah.

Kdybys jen, milá maminko, věděla, jak jsme s tvou výchovou v dnešním světě k smíchu!

Většinovým míněním teď u nás je, staré známe pořekadlo, že "kdo ... , zdraví si tvrdí!"

www.moda,cz