Ještě jednou o Alzheimeru

Podle údajů OSN bude v roce 2025 touto nemocí trpět každý čtvrtý obyvatel Evropy starší než 60 let. A to je opravdu na pováženou. Dočetla jsem se toto:

Foto: Moda cz

Že toto onemocnění většinou  vzniká u starších lidí, a to pozvolna a velmi nenápadně.

Že prvními příznaky jsou změny osobnosti, nálady,  poruchy paměti,  ztráta schopnosti řešit běžné denní úkoly, zhoršená orientace v prostoru a čase a že později  dochází ke ztrátě soběstačnosti a plné závislosti na okolí.

Že prostředí, kde nemocný žije, by se nemělo měnit a v místnosti, kde se  pohybuje, by měly být  jasně a čitelně označeny všechny věci (jeho  skříně, zásuvky, apod. ) 

Že podávání bylinných  preparátů má smysl jen  když je  nemoc v začátcích, a následná volba léků je otázkou kvality  zbytku pacientova  života.

Že spolehát se  pouze  na ně  bychom ale  neměli, protože léky chorobu  jen zpomalují.

Že významně pomáhají všechny druhy zábavy a koníčků jako jsou hry, zpívání, malování,  tanec a vůbec vše, co pacienta baví a pomůže mu  zpříjemnit život. Že velice důležitý  pro nemocného je přístup okolí a přílišná tvrdost  nebo  výčitky mu škodí. 

Že nemocný nemá schopnosti normálního člověka, proto kritika jeho neschopnosti, výčitky, poučování, či podezírání z lenosti, nejsou namístě. Naopak laskavé jednání, klid a pozitivní přístup okolí pomáhají stabilizovat zdravotní stav nemocného.

Za důležité se považuje vzdělávání a výchova těch, kteří s nemocným buď žijí, nebo jsou jeho placenými  pečovateli. Až prý nastane doba, kdy chování pacienta bude  natolik nezvladatelné, že  by narušovalo chod rodiny, ve které nemocný žije, měl by být  hospitalizován - zoufalství rodiny,  vyhrocující se ve špatné zacházení s pacientem nebo naopak falešná  hrdinství rodiny, vedou  většinou k selhání.

Takže jediné, co můžeme proti této nemoci dělat,  je prevence. Pozitivně myslet,  vyvarovát se stresu, udržovat správnou životosprávu a doplňovat si neustále poznatky o  této nemoci.