Jde se mi lehčeji

Na letošní dovolené byl vedle nás ubytovaný starý jogín. Zatímco z jeho pokoje se co chvíli ozývala mantra Danjavá (což je poděkování bohu-vesmíru), z našeho pokoje neustálé mužovo sakrování(nechci být sprostá).

L.Č.

Od jogína jsem se naučila, že když člověk potřebuje v nějaké situaci pomoci, má se napojit na vesmír zazpíváním slabiky ÓM.

A tak jsem každou chvíli mezi těmi dvěma pokoji "ómovala", abych tu rozervanost přežila.

A potom jogínovi, který toho s sebou už tak moc neměl, ukradli na pláži karimatku. Mně to bylo líto, ne tak jemu.

„Stejně byla stará,“ prohlásil, když to zjistil. „A podívej, jak se mi bez ní lehčeji jde,“ poskakoval cestou z pláže z kamene na kámen.

Vtom mi to došlo. Svatá pravda! Pokud bychom se dokázali zbavit zbytečností, které nás zatěžují, jak lehčeji by se nám životem šlo!

Zrovna jsem v kufru zkoumala svoje“nezbytnosti“, když se otevřely dveře.

„Podívej,“ řekl jogín se zářícíma očima. „Kdyby mi neukradli karimatku, nedostal bych od Lidušky tenhle přenádherný ručník na ležení.“ Oči mu svítily jak malému dítěti.

A já dál zkoumala v loďáku ty svoje nezbytnosti...

Diogenésovi stačil k životu sud ve kterém spal a kalíšek na pití vody. Dokonce i ten vyhodil, když uviděl chlapce jak pije z dlaně.

„Jenže já nejsem ani Diogenés ani jogín,“ zavřela jsem otráveně kufr. I kdybych, a to mi věřte, se k tomu stavu ráda dopracovala. www.moda.cz

více na /www.3lipy.wz.cz/