Jak jsem se zastyděla

Na pořadu ČT2 jsem zhlédla neskutečný příběh. Dvaaosmdesátilétá slepá matka se doma stará o čtyřicetiletou dceru, která  je po mozkové obrně upoutaná na invalidním vozíčku.

soukr.archiv

Ano, čtete dobře. Dvaaosmdesátiletá  a slepá! Že se vám příběh zdá neuvěřitelný? A kde že ta stará paní bere sílu k  tak těžkému údělu?

A to ještě nevíte, že přišla o manžela a dospělého syna. A přesto se jí život těžký nezdá.  Pomocí dceřiných očí může slepá matka lecos dělat, dokonce i vařit.

Dcera na vozíčku ji naviguje a  u stolu s rukama zkroucenýma nemocí plánuje  a píše na druhý den nákup.

„Věruška umí dobře počítat, myslí jí to dobře,” pyšní se  maminka. „Přesně ví, kolik denně můžeme utratit.”

Pečovatelky, které k nim docházejí dvakrát denně  pomáhat s hygienou dcery, nákupy a úklidem, nestačí obdivovat, v jaké symbióze  a radosti z každého dne ty dvě ženy žijí.

Matka pak na noc sama musí bezvládnou dceru dostat  z vozíčku do postele. A to Věruška není žádný věchýtek!

Obejme ji v pase a dovleče do manželské postele. Sama si lehne vedle ní, přikryje ji, políbí na čelo, pomodlí se a obě a těší se na příští den.

Co ale bude dál s Věruškou, až  maminka nebude, nikdo neví.

Snad jen matky dokáží pro své děti dělat nemožné. Přejme staré paní hodně síly a Věrušce dlouho její zlatou mámu, která říká: " Pánbůh spustí, ale neopustí."

Opatrujte se. L. Č.

napsáno pro   //www.moda.cz/Kategorie/Ranni_kava/

více nawww.3lipy.wz.cz