Had a zajíc

Promiň, hade, že jsem se ti včera smál, že nemáš nohy," omlouvá se zkroušeně zajíc. "To je v pohodě," odpovídá had. „Určitě?" „Ano!" „Tak ruku na to!"

L.Č.

Po této anekdotě u nás propukla zajímavá debata. „Chudák zajíc," řekla kamarádka, která u nás byla s manželem na návštěvě. „Při své roztržitosti hada znovu urazil!"

„Houby," odtušil její muž. „Zajíc je prostě neřád a provokatér!"

„S tím nemohu souhlasit," ohradí se ona. „Snad lze jen připustit, že jednání zajíce může někdo brát jako provokaci a někdo jako roztržitost."

Neuspěla. Dozvídáme se, že jestli si někdo dokáže splést „neřáda" s „chudákem", tak by měl navštívit psychiatra.

„A co když ten, který si roztržitost plete s provokací, je sám neřád?", zvýší hlas kamarádka. „Neměl by takový člověk se sebou taky něco dělat? Navštívit třeba nějakého odborníka? Protože takovýhle negativisté zasviňují svými černými myšlenkami planetu a ještě se potom diví, kde se kolem nás bere tolik zla..."

Potichoučku opouštím duchaplnou debatu a jdu přemýšlet jak to vlastně ten zajíc s tím hadem doopravdy myslel. Jako kdybych neměla nic důležitějšího na práci...

www.moda.cz

www.moda.sk