Dědeček a babička ujídají chlebíčka

"...nejhorší je, že všechen ten jekot kvůli necitlivosti ke starcům je jen prevlečená nechuť se postarat o svého vlastního stařečka hříbečka. Zlatí ukrutní asiaté! Ti se o své staré postarají ZA SVOJE i kdyby měli málem chcípnout. Tlusté české bečky si nerady odrhávají něco od svého odulého xichtu..". Reakce na reakce pod článkem na blogu Vl. Hamrala ml.

zdroj Moda.cz

Jeho článek, pojednávájící o tom, že zadlužený stát si nemůže dovolit živit důchoce, přišel v pravou chvíli. Už se asi nedá dlouho chodit okolo horké kaše, kterou připomínají vztahy mezi starými rodiči a dětmi. Už se bez uzardění nedají poslouchat stesky na obou stranách. Děti si stěžují jak je staří rodiče obtěžují prosbami o pomoc, ti zase bědují, že děti o ně nejeví zájem...

Výjimkou nejsou ani případy, kdy rodiče postupně dětem odevzdali všechny svoje úspory či odkázali nemovitost, aby se nakonec dočkali toho, že je děti odloží do ústavu a navštěvují jen v den pobírání důchodu.

Nejsou řídké ani případy, že i když rodiče své děti vychovali k úctě k hodnotám, starým lidem, včetně rodičů a prarodičů, nemohou si v budoucnu býti jisti, že se některé z dětí nezachová jako bezohledný klacek.

Podle průzkumu očekávají pomoc od svých dětí v případě potřeby tři čtvrtiny dotazovaných seniorů. Od jiných příbuzných pomoc neočekávají. Zato od státu čeká pomoc asi čtvrtina dotazovaných. Celkově z však výzkumu vyplynulo, že na zajišťování péče a potřeb starším lidem by se měl vedle rodiny podílet i stát. Přesto nejvíce rodičů spoléhá na své děti

Průzkumy a úvahy jsou však pouhá teorie. A skutečnost? Co kdyby si babičky a dědečkové vyzkoušeli svoje děti už za svého aktivního života? Vždyť do finančních problémů se mohou dostat třeba jen tím, že zapomenou proplatit složenku nebo když přijde vážnější nemoc.

Možná se dočkají i toho, že jedno z dětí jim obratem a bez jediného slova pošle člástku k momentální výpomoci, druhé dítě je zaplaví množstvím informací týkajících se ekonomické rozvahy, co k životu nezbytně potřebují a co ne. To v tom lepším případě.

Všechno je ale lepší než ponižující nejistota stáří. Alespoň se budou moci zodpovědně rozhodnout, zda nebude prospěšnější pro obě strany majetek prodat, připravit se na zaplacení služeb kolem svého stáří a děti svými starostmi neobtěžovat.

Kde se stala chyba? Kde zůstala klasická rodina? Na si odpovězme každý sám.