Dát či nedat?

Při vybírání peněz bankomatu mne oslovila sympatická paní s prosbou, abych si koupila časopis co prodává, že tím pomůžu opuštěným dětem. Nedejte, když si zrovna vybíráte peníze. Jenže nejde o to dát či nedat. Jde o to nedávat pořád, a hlavně na věci, o které se má starat stát.

Snídaně u nás.L.Č.

Opuštěná zvířata - chápu. Když se zatoulaný pes nebo kočka nemají utratit, tak se o ně musí někdo postarat.

Na opuštěné děti? Budiž. Jenže tady už člověka napadá, že na takové případy by měl pamatovat stát.

Měl by taky pamatovat na kvalitní léčbu onkologických pacientů, na děti z dětských domovů, na mentálně postižené děti...

Nedávno chtěla poslankyně Džamila Stehlíková vybírat v parlamentu a senátu na Romy v nesnázích. Z ničeho nic ale svoji iniciativu odvolala. Z ničeho nic to ale nebylo.

Oni totiž naši zákonodárci mají ze zákona zakázáno na nadace přispívat. Bodejť by ne, když je to povinnost státu!

Člověk si tak připadá jako v té písničce Pes jitrničku sežral... A tak nezbývá než počkat, až se zákonodárci domluví "komu dát a komu nedat", sáhnout do vlastní kapsy a nějakou tu korunu těm chudákům poslat. Život se s nikým nemazlí. Jednou jsi dole jednou nahoře... Moda.cz wíce na www.3lipy.wz.cz