Co nevyhladíš, nevyškrábeš

Nechceš-li si hubu spálit, musíš mlčet nebo chválit. K. H. Borovský

Libuše Čiháková

Moc hezké přísloví. A určitě pravdivé. Jenže říkejte si to, když jste narozená ve znamení, které mají ve znaku soudci a právníci! Říkejte si to, když jste Váha a kolem tolik nepravosti?

Tisíckrát si můžete říkat, že se nebudete do ničeho plést, že vám to nestojí za to, že máte nervy jen jedny. Sotva se ale někde vyskytne alarmující situace, zapomenete v tu ránu na svůj připravený „scénář“ a za pár minut se nestačíte divit, co se vám to z pusy řine...

Jako dneska. „Ještě mi pověz miláčku,“ říkám vnoučkovi, který odjíždí se svým otcem ode mne z chalupy, „jak se má tvoje druhá babička?“

„Já nevím,“ řekne kluk, „já tam už dlouho nebyl.“

„Jak to?“, podivím se. „Vždyť bydlíte v jednom městě.“

„Ona k nám taky nechodí,“ odpoví za malého syn. „A má to k nám zrovna tak daleko.“

V té chvíli už zatínám zuby a důrazně se napomínám „Buď zticha!!!“ Počítám do deseti a potom se znovu obrátím na vnoučka

„Poslyš, chlapečku, měl by ses u babičky občas stavit. Ona tě dlouho hlídala než jsi mohl do školky a udělalo by jí to jistě radost. Když třeba jedeš na kole, tak se tam stav a jen se jí zeptej jestli něco nepotřebuje.“

Kluk těká očima ze mne na tátu a zase zpátky... „Tak až tam půjdeš,“ obejmu ho, „babičku ode mne moc pozdravuj.“

Když odjíždějí, skloním se do auta k synovi a zasyčím mu do ucha: „Kdopak tě, ty blbečku, vychoval?“ Vlepím mu pusu na tvář a dívám se za autem.

Moji milovaní kluci odejíždí. Jeden s pusou nadutou a ten druhý, který „zaručeně“ ale zaručeně nemohl nic slyšet, s šibalky rozsvícenýma očima. Moda.cz

Více na www.3lipywz.cz