Co je to hospic?

Když se dnes mladých lidí zeptáte co je to Dysniland, Windows, ICQ ...určitě se dočkáte kladné odpovědi. Když se jich ale zeptáte co je to hospic, valná většina z nic to neví. Ale není to jen jejich vina...

Donedávna většina starých lidí umírala v nemocnicích a ústavech, a ti, kteří se o svoje nemohoucí nebo staré rodiče starali, byli považování skoro za nenormální. Příklad z okolí.

Matka se sedmi dětmi zůstala s babičkou, ochrnutou po po mozkové příhodě, doma a rodinu živil otec z elektrikářského platu. Tehdy byl příspěvek od státu kolem tří tisíc (nyní je to od pěti do jedenácti tisíc), což stěží stačilo na pleny a nezbytné léky. Jiná doba, jiný mrav, řekne se. To ano, ale doba byla vždy jiná.

Za dob T. G. Masaryka v chudobincích umírali jen lidé bez rodiny. Ostatní, byť jen kvůli okolí, by nedovolili dát své rodiče nebo prarodiče do ústavu. Ať už to bylo z obavy z božího hněvu, nebo z úcty k těm, kteří je vychovali, bylo to lidské. Lidé nekončili jako odložené a nepotřebné věci na smetišti.

Snad se ale začíná blýskat na lepší časy. Přestože Ministerstvo zdravotnictví neřešilo proplácení hospicové péče a hrozilo, že tato zařízení, starajíce se o těžce nemocné a umírající, odkázané většinou na charitu, budou bez peněz-  se v srpna 2006, MUDr. Marie Svatošová, iniciátorka a zakladatelka prvních hospiců u nás, se dočkala.

Prezident Václav Klaus podepsal změnu zákona 48/1997 Sb. (předtím jej schválila Poslanecká sněmovna i Senát) a tak po více jak deseti letech usilování a fungování hospiců v naší zemi se zlepšilo financování této bohulibé  činnosti. 

Člověka tak napadá, kolik vody ještě bude muset uplynout, aby se důstojná péče o naše nemohoucí spoluobčany stala součástí rodinného i společenského života. více na   www.3lipy.wz.cz