Církev nutí ke lži!

„Velké pozdvižení zavládlo v katolickém kostele Povýšení svatého Kříže v Karviné Fryštátu. Jeden z knězů věřícím při mši oznámil, že dlouholetý zdejší děkan Karel Houdek odchází z duchovní služby, protože by se rád oženil...“

L.Č.

Ze služby by pan farář vůbec nemusel odcházet, kdyby katolická církev povolila svým kněžím sňatky. Kdyby jim dopřála žít manželským životem a mít dětí kolik jen si přejí.

Jenže to ona neudělá, a to ze stejného důvodu, jako jim sňatky zakázala vyhlášením celibátu.

Už před více než osmdesáti lety způsobil katolický farář a spisovatel Jindřich Šimon Baar pobouření mezi věřícími a svými nadřízenými, když ve své poslední vůli projevil přání, aby jeho hospodyně byla uložena do hrobu vedle něho. V té době neslýchané, leč pochopitelné přání. Pan farář s ní žil tajně jako s manželkou .

Církev raději, než by sňatky povolila, nutí žít své zástupce ve lži. Raději zavírá oči před těmito „poklesky“ farářů, jen aby nemusela přiznat, že hlavním důvodem celibátu je ochrana církevního majetku.

Představte si, kdyby každý farář, jak bývávalo zvykem u papežů, měl hromadu dětí, mezi které by, jak se ve slušných rodinách sluší a patří, rozdělil majetek. To by pak církev pěkně utřela pusu!

Tak vidíte. Úplně jednoduché vysvětlení. A kdyby nám, dětem, když jsme chodili na náboženství a potom do kostela, řekli rovnou pravdu, nemuseli jsme své rodiče a pana faráře uvádět do rozpaků řečmi, že ta „neteř“ pana faráře je mu tak podobná, jako by to byl její otec.
www.coffeebreaks.cz

www.coffeebreaks.sk