Chodí pešek okolo, tentokrát o tom" Jaká je naše mladá generace"

Každopádně je jiná. Diskuse o tom, zda horší, čí lepší, než jsme byli my, jsou na denním pořádku. A tak jsem pro vás jeden z názorů zaznamenala:

archiv

"Před pár dny jsem na Frekvenci 1 poslouchal relaci věnovanou morální úrovni dnešní mládeže. Z úst volajících posluchačů zaznělo nejen mnoho mouder, ale i výroky svědčící o tom, že někteří svou rodičovskou roli nezvládli.

Jak je známo, ve výchově mládeže hrají nejdůležitější roli vzory, které vidí kolem sebe – v rodině, ve škole, ve společnosti, v politice, ekonomice... 

Říká se, že každá stará generace vidí mládež v horším světle, než jaká ve skutečnosti je. Ono asi záleží na úhlu pohledu. Řekl bych to asi takhle: zatímco dříve byl adolescent kárán za kdejakou maličkost, třeba že nepozdravil souseda, dnes ho tatík nepokárá ani když někoho zmlátí, a spíše podotkne, že si to ten všivák zasloužil. A to je rozdíl, nemyslíte?

Když dovolíte, uvedu pár příkladů ze svého dětství. Pozdravit souseda, pro jistotu raději několikrát za den, bylo nepsaným zákonem. Když jsem provedl nějakou lumpárnu a přímo při činu mě dopadl a ztrestal soused, učitel či kterýkoliv jiný spoluobčan, ani mě nenapadlo stěžovat si tátovi. To jsem si mohl být jistý, že bych dostal přidáno. A dnes? Když si synáček nebo dceruška na učitelku něco vymyslí, tatík se sebere a jde si to s ní vyřídit ručně. Pokud tak už předtím neučinila jeho ratolest.

Měl jsem své povinnosti, které jsem musel splnit kdyby na sůl nebylo. Nosil jsem z rybníka kachnám okřehek, sekal králíkům trávu, sušil seno, ze šrotu šoulal husám šišky, natloukal piliňáky, zaskočil mamince nebo sousedce do města když si něco zapomněly koupit...).

Velká část dnešní mládeže většinou nemá „do čeho píchnout“ a neustále se nudí. Aby si ten „fádní život“ zpestřila, sáhne po droze, po alkoholu, po cizím majetku, po bližním... Dokonce se začíná (už v sedmi letech!) houfovat do gangů... A rodiče? Ti často nemají o počínání svých synů a dcer tušení a své výchovné selhání kompenzují „velkorysostí“, která vede do pekel.

Vzpomínám na krásné chvíle na lavičce pod střemchou před naším baráčkem. Scházeli se tam večer sousedé na kus řeči. Probírali své radosti i strasti, radili se co dělat, jak komu pomoci. Viděli si prostě v tom nejlepším smyslu slova „do talíře“ a od toho se odvíjely jejich srdečné, lidské vztahy. My, děti, jsme se držely v doslechu, protože často jsme přišly na přetřes a bylo dobré vědět, co se na nás ví, co ne a jaké záměry s námi rodiče mají... A dnes?

V paneláku se většinou neznají ani sousedé ve vedlejších bytech... A to je pak těžké si navzájem pomáhat, zvlášť když ještě chybí dobrá vůle...

Příkladů pro své agresívní a odsouzeníhodné počínání (často i kriminální) má mládež kolem sebe habaděj. Začíná to v rodině - jinak se mluví doma a jinak na veřejnosti, obdivováni jsou ti, kteří si rychle, zhusta nezákonně, pomohou k majetku, a zatracováni všichni, kteří chtějí žít, byť i skromně, v míru a pokoji.

Ve škole grázlové ihned pochopí, že učitelé jsou proti nim zcela bezmocní. Že vedle vzdělání záleží především na ostrých loktech a bezohlednosti. Od politiků okoukají jejich aroganci, zneužívání postavení, vulgární slovník a gesta, nespolehlivost a absenci charakteru, což s oblibou demonstrují pěstováním mladých milenek a rozvody s „přestárlými“ manželkami.

Velkým zdrojem poučení jak rychle, a díky špatné legislativě beztrestně, zbohatnout je dění v naší ekonomice. Dobrou zprávou o malé vymahatelnosti práva je pro přestupce zákona situace v policii, státních zastupitelstvích, soudnictví.

Netroufám si odhadnout, kolik lidí u nás (či ve světě) stojí na straně dobra a kolik na straně zla. Jedno ale vím jistě: zatím mají zloduchové navrch..."

Tolik pešek, co chodí okolo. Já to vidím podobně. Jen do budoucna se dívám s nadějí.