Bůh, čest a vlast-heslo rodu Kinských

„V zámku ve Žďáru nad Sázavou zemřel ve věku osmdesáti let potomek šlechtického rodu Radslav Kinský. Závažné nemoci podlehl v noci ze soboty na neděli. Během emigrace se proslavil jako biolog, po roce 1990 se v Česku staral o rodové dědictví....“iDNES

zdroj fofo: iDNEs

Když jsme pořádali v Galerie Vysočina  Polička k 10. výročí jejího otevření výstavu obrazů Josefa Václava Síly, obraz z vlastní sbírky nam zapůjčil i pan hrabě Radslav Kinský – šlo o portrét jeho syna, který malíř Síla namaloval před léty za svého pobytu v Paříži jako host rodiny Kinských. Při té příležitosti jsme pana hraběte požádali o rozhovor a položili mu několik otázek. Možná i dnes budou odpovědi  pana hraběte, jako milovníka umění, některé z vás zajímat:

Vy jste kdysi poskytl J. V. Sílovi ve svém  bytě téměř dvouměsíční „azyl" během jeho návštěvy Francie. Jak k tomu došlo?

„Abych to vzal od začátku, musím říci, že nás seznámil můj bývalý šéf, školitel a učitel profesor dr. Hašek, ředitel laboratoře experimentální biologie na pražské Akademii věd, který měl na Vysočině chatu a s J. V. Sílou se přátelil. Jednou mi napsal, že tady má dobrého známého, umělce, který by se k stáru ještě rád podíval do Paříže, kde v mládí, ještě za první republiky, studoval a jestli bych nevěděl o nějakém levném ubytování. Ihned jsem pochopil o co mu jde - a protože jsme měli v tehdejším bytě v centru Paříže volnou jednu světničku, Mistra Sílu jsme pozvali.“

Jak vidíte J. V. Sílu jako člověka a malíře?

„Pobyl u nás přes měsíc, navštívil zase všechna místa, která znal z mládí. Měl obdivuhodnou paměť topografickou i historickou - přesně znal všechna místa, jména, data o všech pamětihodnostech v Paříži i okolí. Stejně tak měl vynikající paměť na českou literaturu – zpaměti mohl citovat nejrůznější pasáže z děl všech významných spisovatelů a básníků. Sám také básně skládal a zpaměti recitoval. Právě tím si získal naše syny, které to jako studenty velmi zajímalo. Tak s ním po večerech sedávali a on jim procítěně recitoval české literární skvosty. Pochopitelně také maloval. Manželka ho doporučila jedné přítelkyni, tam namaloval portréty dvou jejích dětí, nám udělal portrét syna Konstantina.
Když se vrátil domů, namaloval náš zámeček ve Žďáru na Sázavou a obraz nám poslal po dr. Hilgertovi, který v mé pařížské laboratoři absolvoval několik stáží. Kromě toho nám ještě věnoval obraz z okolí Jimramova - ten jsme dali jako svatební dar Lobkovicům, jejichž maminka byla rozená Belcrediová z Jimramova, teta nynějšího majitele tamních nemovitostí. Pak jsme si dlouho dopisovali, já jsem mu posílal akrylové barvy, které tady tehdy nebyly k dostání a do kterých se on zamiloval."

Má J. V. Síla co říci dnešku?

„Bylo pro něj příznačné, že byl absolutně nezávislý na všech hmotných statcích. Žil jako Robinson, nekouřil, nepil. Když k nám přijel, neměl pod šaty ani prádlo... Pohyboval se prostě v jiném, „svém“ světě - světě umění, literatury, poezie... Kromě toho byl prospektorem, zaníceně se věnoval vesmíru a jiným vědám. Lidé jako on, které navíc neměl komunistický režim moc v lásce, to neměli lehké a není divu, že se jim nedostávalo patřičného ocenění. Nejen to - stěžoval si nám, jak urážlivě, přezíravě, se k němu chovají někteří měšťáci jen proto, že se vymyká jejich měřítkům.
Myslím, že lidí jako byl Josef Václav Síla, skromných, odpoutaných od snahy hromadit majetek, by dnes bylo potřeba na všech úsecích, protože „materialismus“ je teď ještě dravější než za jeho života. Lidé s takovými vlastnostmi, šíří znalostí, rozhledem, žijící tak skromně, mohou být příkladem všem, zejména mládeži."

Rozhovor vedl Ladislav Vrabec