Barbar

„Přestávám jíst maso,“ prohlásila jsem po zhlédnutí videoklipu se cvičeným prasetem, který mi přišel e-mailovou poštou. Uvědomila jsem si, že se dívám na cvičený řízek, bůček, kotletu, která si na pokyn svého pána lehá, panáčkuje, kličkuje s míčem mezi slalomovými tyčkami, uklízí hračky do krabice a nakonec ji přikryje víkem.

archiv

„Co blbneš?“, zvedl muž hlavu od svačiny.

„Neblbnu. A pojď se sám podívat.“ Uvolnila jsem mu místo u počítače a přejela očima talíř obložený paštikou, klobáskami, šunkou...

„To je ale šikulka,“ chechtal se u obrazovky muž s plnou pusu a mně se začal zvedat žaludek. „To se ale ví dávno,“ nacpal si do pusy další kus masa, „že prasata jsou stejně inteligentní jako krávy, koně, psi....“

„Ještě řekni,“ zatmělo se mi před očima, „že bys dokázal "sežrat" i psa?“ Pes Bertík po vyslovení slov „pes“ a „sežrat“ radostně zaštěkal, skočil mi na klín a očima zašmejdil po talíři s masem.

„Klidně,“ bylo mi odpovědí. „A ty, kdybys jedenou poznala opravdový hlad, tak bys taky mluvila jinak.“

„Nikdy!“, zaječela jsem. „Takovou barbařinu bych neudělala! A ode dneška,“ polykala jsem slzy, „se masa ani nedotknu.“ Štítivě jsem odstrčila talíř a přitiskla psa k sobě.

„Cha! Tak to jsem teda zvědavej co budeš jíst.“

„Co? Klidně chleba se sádlem!“ Moje odpověď zůstala viset ve vzduchu jako nevybuchlý granát. Pak se rozprskla o jeho pobavený obličej.

„Nestarej se ženo má, že my nic nemáme, zabijeme komára...,“ začal mi zpívat. dětskou písničku. Nečekala jsem, až dospívá do míst, že „sádlo z něho vyškvaříme“.

Se psem v náruči jsem odešla ven přemýšlet, co že teda teď budu vlastně jíst... Moda.cz více na www.3lipy.wz.cz

------