Adoptovaná

Přijde takhle malá želvička ke stromu, povzdychne si a začne se na něj drápat. Leze, leze, až se vydrápe do koruny, tam roztáhne tlapičky a skočí. Rozplácne se dole na zemi... Po chvíli se probere, oklepe se, znovu se došourá ke stromu, povzdychne si a drápe se zpátky nahoru. Když je v koruně, zase roztáhne tlapičky a prásk ho na zem. A tak pořád do kolečka... Na vedlejším stromě na to koukají dva ptáci a jeden z nich se poškrábe na hlavě: „Ty, hele, neměli bysme jí říct, že je adoptovaná?"

autor Jan ČihákL.Č.

Můj synek měl už od školky rád cikánečku Lidušku, kterou adoptovala naše známá. Chránil ji před hanlivými urážkami ostatních a nebál se pustit i do přesily dětských kruťasů.

Když se mně zeptal, proč holčičce nadávají a smějí se jí, řekla jsem mu, že se smějí jen hloupí. Dodnes mne mrzí, že jsem mu pravdivě neodpověděla na otázku, proč má Pepík hloupou maminku. Jen jsem ho pohladila po hlavičce a snažila se odvézt hovor jinam.

Těm dvěma říkali milenci. „Chystej peřiny," dělala si známá ze vzniklé situace legraci.„Za pár let jako když to najdeš!"

Jenže potom cizí lidé Lidušce ve zlosti řekli, že je adoptovaná a cikánečka se začala shánět po pravých rodičích. Ty sice nenašla, zato našla „svoje lidi", ke kterým se nakonec přidala.

A tak synek přišel o nevěstu. Dodnes však na Lidušku s láskou vzpomíná. A já si vždycky říkám, že ten malý kluk už tenkrát měl v sobě tolik sluníčka, že by mu i nebe mohlo závidět. A nejen nebe. Moda.cz
Více na www.3lipy.wz.cz