Nemyslím si to. A to z důvodu, že pomáhat bych chtěl jenom lidem, které mám rád, ke kterým něco cítím a u kterých jsem si jist, že moji pomoc využijí beze zbytku a projeví snad i trochu vděku.
V případě migrantů bych byl na jakoukoli osobní a to zdůrazňuji, osobní pomoc velice opatrný. Polický a jiná stvoření, ať třeba kvůli své pomoci přijdou na mizinu, je to jejich volba. Já totiž silně pochybuji, že tito virtuální pomahači skutečně pomáhají. Připadá mi, že jen chtějí aby vypadali, jako ti správní hoši a děvčata, co všechno vědí a jsou na té správné straně. Nemyslím si totiž, že se pomocná ruka našeho občana setká s adekvátní odezvou, takzvanou vděčnosti ze strany potřebného. Již to slovou potřebný se v mnoha případech zdá velmi sporné, protože potřebný člověk neopovrhuje jídlem, neopovrhuje ubytováním, neopovrhuje šatstvem a hlavně neopovrhuje lidmi, kteří mu pomáhají.
Stále čtu o tom, že pomáhat se musí těm, kteří jsou postižení válkou a těm, kteří jdou pouze za lepším máme zavřít dveře a poslat je zpět. Jak ale sakra poznám, že pomáhám tomu správnému. Jak poznám že zrovna ten, který mě omlátil tenisky Made In China o hlavu a hodil po mne nabízeným banánem není ten, který tu válku vede na IS a nemá na svědomí desítky lidských životů, tam někde u nich, v té zemi spravedlivého Aláha.
Nevím, zda-li podpora a poskytování azylu vrahovi a teroristovi, není zrovna tak trestným činem, jako vražda samotná. Prosím aby mi ti chytří a fundovaní pomahači poradili, jak rozlišit toho hodného od toho zlého, jinak prostě z principu nebudu pomáhat žádnému z nich.
