Putování po jizerskohorských cestách
Cesty, které zažily putování prvních osadníků, čihařů, prospektorů, sklářů a lesních dělníků. Mnohé z nich se staly značenými trasami pro pěší, cyklisty a běžkaře. Ty novější jsou často přímé, jako narýsované podle pravítka – prostě vám udávají směr a vy jdete ke vzdálenému horizontu. Rád chodím po starých cestách a stezkách, nejradši samozřejmě tam, kde nevedou značené trasy. Ale je jich čím dál méně – navíc rozvoj cykloturistiky je příčinou, že mnohdy potkáte cyklisty i v naprosto nevhodném terénu. Dokonce i na stezkách určených výhradně pro pěší.
Je několik cest, které pro mne mají v Jizerkách zvláštní kouzlo. Ale jedna z nich je královnou - Štolpišská cesta (silnice). Chlouba jizerskohorského cestářství z roku 1891, přetíná Jizerské hory od severozápadu k jihovýchodu. Vychází z Ferdinandova, údolím Velkého Štolpichu vystoupá k rozcestí U Tetřeví boudy a dále pokračuje přes křižovatky Na Žďárku a Nad Černým potokem kolem Čihadel ke křižovatce u kiosku Na Knajpě. Stočí se doleva a pokračuje směrem ke Smědavě. Její délka je 10,5 km při překonání převýšení 620 metrů.
Rád ji vnímám nejen jako spojnici mezi údolím a hřebeny, ale i jako pomyslnou hranici mezi civilizací a divočinou. Nejradši mám její první úsek – technické dílo, které i po více než 100 letech udivuje svojí dokonalostí. Vede divokou roklí Velkého Štolpichu a projektanti se museli vypořádat se složitými terénními nástrahami. Úsek byl tak obtížný, že silnice získala přívlastek „alpská“. Cesta přetíná Velký Štolpich několika mostky. Za třetím mostem, kde dnes potkáte jeden z pomníčků – kříž Maiwaldovy smrti - projektant vyřešil terénní převýšení unikátní sto osmdesáti stupňovou zatáčkou. Kritické místo v délce 50 metrů staticky zajistil opěrnou zdí z masivních žulových bloků vysokou 10 metrů. Korunu opěrné zdi lemuje žulové zábradlí. Těžko si dnes umíme představit, jak náročná byla práce kameníků. Žulové kvádry opracovávali ručně, ani manipulace s nimi nebyla v náročném terénu jednoduchá.
Zatáčka byla nazvána Galerie. Jak je vidět na historických fotografiích, byla místem výhledu na Hejnice a do podhůří kraje. Dnes už výhled zakrývají vzrostlé stromy. Nad Galerií se cesta zařezává do skalnaté stráně a pomalu stoupá k náhornímu plató.
Stoupáte po cestě vzhůru a vnímáte syrovost úzké rokle, do které se velmi rychle vkrádá odpolední stín. Velký Štolpich se bouřlivě valí přes kameny a po cestě míjíte několik menších vodopádů. Ale až nad Galerií vás čeká ten nejvyšší – z třicetimetrové skály spadá voda v několika kaskádách. Pokud vyjdete nad Galerii, najdete dřevěnou lávku, ze které můžete vodopád bezpečně pozorovat.
Štolpišská cesta má svou atmosféru v každém ročním období. Na jaře tady voní svěží zeleň a potoky jsou divoké. V létě je písek rozpálený, v potoce jsou obnažené balvany, voda je trochu klidnější a láká k osvěžení. Podzim mám nejradši – stříbrné kmenů buků líně shazují poslední listy, mlha se drží nad cestou, les odkrývá tajemství skal. A v zimě? To už je úplně jiný svět.
Zimní proměna cest
Zima v Jizerkách mění všechny cesty. Tam, kde v létě šlapou turisté a drncají kola, se v zimě kloužou běžky. Někdy je sníh sypký a kroky se boří, jindy je stopa tvrdá a rychlá. Celá síť jizerskohorských cest se pod sněhem promění ve spleť bílých stezek, které spojují Smědavu, Kristiánov, Jizerku, Bedřichov a další horské kouty.
Na běžkách tu člověk vnímá hory jinak. Rychlost střídá ticho, do kopce pomalé kroky, z kopce svištění větru kolem uší. Někdy mlha zakryje svět a běžkař se ocitne v bílé pustině, jindy slunce vykreslí stíny na zamrzlém sněhu a mráz maluje vzory na větve stromů. Jsou dny, kdy se jede lehce, a dny, kdy je to boj. Ale vždycky to stojí za to.
Mám rád jizerskohorské cesty. Šotolina a písek turistických tras, panely a asfalt hřebenových magistrál, kořenité pěšiny mezi buky, kamenité chodníky, staré zapomenuté svážní cesty – každá má svůj rytmus a náladu. A když přijde sníh, všechny se promění v nekonečné bílé stezky, které vedou dál, než by se zdálo.
Ať už se v Jizerkách vydám jakoukoli cestou, vždycky mě zavede někam, kde to stojí za to. Možná na vyhlídku, možná k horskému potoku, možná jen k tichu lesa. A to je nakonec důvod, proč se sem vždycky vracím.
Fotografie: úvodní snímek se svolením autora - Tomáš Exner, Odkaz
Libor Štrom
Putování za příběhy
Jizerské hory nejsou jen krajinou hlubokých lesů, horských luk a divokých potoků. Jsou také krajinou paměti, kde se v tichu mezi stromy ukrývají drobné pomníčky.
Libor Štrom
Kouzlo Viničné cesty
Dnešní příběh je mým vyznáním k jedné z jizerskohorských cest. Možná někoho inspiruje k vlastní výpravě, nebo alespoň na chvíli přenese do klidu jizerských lesů.
Libor Štrom
Stezka víry - téměř zapomenutá a znovu nalezená
Poutní tradice v Hejnicích sahá až do 13. století, kdy zde došlo k prvním zázrakům spojeným s mariánským kultem. Lidé z blízkého i vzdálenějšího okolí sem začali přicházet s nadějí na uzdravení a duchovní posilu.
Libor Štrom
Jak jsem potkal Gorilu v jizerských lesích
Začalo to jako každá moje cesta po Jizerských horách. Touha prozkoumat, co se skrývá ve skalách, které jsem z dálky sledoval při častých jízdách Oldřichovem v Hájích.
Libor Štrom
Zázraky v Hejnicích
Ať se blížíte k Hejnicím odkudkoliv, kostel Navštívení Panny Marie se před vámi otevře v celé své majestátnosti. Jeho dvě věže sahají k nebi a barokní fasáda září pod horami, které jej rámují jako ochranný kruh.
| Další články autora |
Kolik toho víte o vesmíru?
Planety, černé díry, Měsíc nebo slavné vesmírné mise. Vesmír fascinuje lidstvo od nepaměti a dodnes...
Jste milovníkem italské kuchyně? Tak se ukažte!
Pizza, těstoviny, tiramisu nebo Aperol Spritz. Italská kuchyně patří bezpochyby k nejoblíbenějším...
V Letenských sadech hořelo, na nábřeží se odkláněla veřejná doprava
V Praze v Letenských sadech hořelo. Na místě zasahovalo několik jednotek hasičů. Podle policie byl...
Tichý zabiják neodpočívá ani v létě. Horko umí zamávat se zdravím, pozor na tlak
Léto je období, kdy máme konečně pocit, že se život zpomalil. Dny jsou delší, kalendář méně...
Tesco může v Česku změnit majitele. Ve hře je i polská Biedronka, ta ale míří jinam
Britští vlastníci Tesca zvažují prodej svých aktivit ve střední Evropě. Pokud by k němu skutečně...
Vesnicí roku v Pardubickém kraji je Vraclav, získala odměnu 2,25 mil.Kč
Vítězem krajského kola 30. ročníku soutěže Vesnice roku 2026 v Pardubickém kraji se dnes stala...
TrutnOFF připomněl Havla výstavami i dosud nepublikovanými záběry
Výstavami, fotografiemi, debatami i dosud nepublikovanými záběry z natáčení připomněl letošní...
Po nehodě na kole ve Slavonicích zemřel člen Divadla Sklep Jan Boháč
Ve Slavonicích na Jindřichohradecku zemřel v noci na dnešek ve věku 70 let člen Divadla Sklep Jan...
Po násilném útoku v Českých Budějovicích zemřela žena. Podezřelého policie zadržela
Žena v Českých Budějovicích v neděli odpoledne zemřela po násilném útoku. Policisté během několika...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 153x
Kdysi jsem si myslel, že už mě v horách nic nepřekvapí. Vyrostl jsem v Beskydech, znal jejich oblou krásu i tajemství lesních stezek. Ale pak jsem otevřel Knihu o Jizerských horách od Miroslava Nevrlého – a bylo po mně. Četl jsem o bažinách, rašeliništích, tichých lesích a skalách s podivnými jmény, o místech, která jako by patřila do severských ság. A najednou jsem věděl, že se tam musím podívat.
A o tom všem chci tady psát.



















