Zdražení cigaret aneb Marlboro Man Kalousek

Od příštího roku se bude ve dvou krocích zvyšovat spotřební daň z tabáku a cigaret. Kupodivu se však v Česku opět jednou nebude měřit všem stejně. Ministerští úředníci sice připravili nový zákon o zdražení kuřiva tak, aby daň postihla všechny výrobce spravedlivě, ale kvůli osobnímu zásahu ministra financí došlo potichu ke změně tohoto zákona. Samotný Kalouskův náměstek Ladislav Minčič potvrdil Hospodářským novinám, že politickým zadáním shora došlo na poslední chvíli ke zvýhodnění nejdražších cigaret, které vyrábí koncern Philip Morris.

O tom, že Philip Morris umí dobře lobbovat, nepochybuje snad nikdo.  Právě proto je zvýhodnění nadnárodního koncernu zásahem ministra financí samo o sobě skandální. Ve světě je také zcela neobvyklé, aby do kontroly tabáku ze strany státu mohli zasahovat sami výrobci kuřiva.

Zdražení cigaret je obecně správným krokem. Nejen, že jsme se k němu mezinárodně zavázali ve snaze odradit lidi od škodlivého kouření, ale i pro možnost získat více peněz do státního rozpočtu. U zboží, které způsobuje závislost konzumentů, totiž existuje nízká elasticita poptávky. Jinými slovy, zvýšení ceny má relativně malý vliv na spotřební návyky (v tomto případě lze slovo „návyk“ brát doslova).   

Jak ale ospravedlnit to, že kuřákům levných cigaret se jejich koníček zdraží podstatně více, než kuřákům prémiových značek? Philip Morris se evidentně obával dalšího odlivu spotřebitelů k levnějším značkám a dokázal Kalouskovi „vysvětlit“, že tento výrobce pořebuje na českém trhu speciální ohledy.

Nerovné zacházení vůči producentům cigaret se vysvětluje těžko a ministr Kalousek se této úlohy zhostil po svém. Pohrozil, že pokud by nezvýhodnil tuto firmu, která má svou továrnu v Kutné Hoře, mohla by třeba od nás odejít. Taková hrozba je však pro každého, kdo používá selský rozum nereálná.

Je až s podivem, s jakou drzostí se ministr financí hlásí k pokřivení tržních podmínek v tabákové branži. Miroslav Kalousek se zřejmě drží rčení našich předků, že je „drzé čelo lepší než poplužní dvůr“. Jen se potom nesmí divit, když se ve veřejnosti vyrojí spekulace o okolnostech lobbingu, který tomuto zásahu z výšin předcházel.

Máme tady krystalickou ukázku toho, jak vrcholný představitel pravice nepokrytě sleduje zájmy nikoli veřejnosti, nýbrž konkrétní nadnárodní firmy. Zesiluje se tak dojem, že v dnešní vládní politice už o veřejný zájem vůbec nejde.