Pan ministr Bárta každou chvíli změní názor. Snad nás jeho styl vedení resortu dopravy má přesvědčit o tom, že je moderní a dynamický manažer. Odvážný nováček na poli velké politiky nechtěl ani sto dní hájení – prý jich není potřeba.
Rozdělování resortů v nové vládě probíhalo kapku divoce, a tak bylo na první pohled zřejmé, že nový ministr dopravy nemá v kapse ani koncepční představu o rozvoji dopravy v ČR, natož aby dokonce disponoval nějakým uceleným strategickým záměrem.
Možná si měl pan Bárta těch sto dnů hájení ponechat a radši je využít k přemýšlení o strategii rozvoje dopravní infrastruktury v naší zemi. Namísto toho dělá dojem pěkného zmatkáře. Jsme svědky neustálého šíření paniky, kategorických prohlášení, které dopravní stavby budou zastaveny, pak najednou pan ministr opět vykouzlí z kloubouku pár miliard, které umožní v tom či onom investičním záměru pokračovat nebo se pod dojmem návštěvy některého z krajů najednou rozhodne své škrty přehodnotit. Média tuto zběsilou jízdu páně Bárty stylem „brzda-plyn“ vděčně hltají. Je pro ně dobré, když se neustále něco děje.
Je všeobecně známo, jak jsou výstavba a údržba našich silnic a dálnic ve srovnání s poměry na Západě předražené. Snaha snižovat tyto náklady je proto chvályhodná a logická. Vtírá se nicméně otázka, zda je razantní škrtání v oblasti dopravní infrastruktury za každou cenu tím nejrozumnějším místem k šetření. V Evropě ani za oceánem si to politici nemyslí.
Není náhodou, že americký prezident zacílil vládní investice v první řadě do obnovy železnic, silnic a letištních ranvejí. Obama má na krku slabý hospodářský růst a dluhy předchozí administrativy. Přesto hodlá během příštích šesti let napumpovat do infrastruktury 50 miliard dolarů. Stačí se ale podívat za naše humna: sousední Německo je od počátku finanční a hospodářské krize velmi nedůvěřivé vůči stimulačním konjunkturním balíčkům (oproti USA) a v rámci řešení rozpočtových schodků si uložilo přísnou redukční dietu. Němci však na rozdíl od nás odbourávají deficit chytře. Jejich úsporná opatření se nevztahují na investice do veřejné infrastruktury. Za investice do budoucnosti jsou považovány zejména dálnice, ale také vzdělání, výzkum a moderní energetické a komunikační technologie.
V českém případě má šetření v resortu dopravy ještě jeden podstatný aspekt. Úspory páně Bárty by neměly v žádném případě ohrozit českou schopnost dosáhnout prostřednictvím povinného spolufinancování na peníze z fondů EU. Jen letos přispěje EU na české dopravní stavby 36 mld. korun. V rámci Operačního programu Doprava je možné čerpat do roku 2015 zhruba 150 mld. korun. Je to jedinečná příležitost pro zlepšení naší konkurenceschopnosti. Stále je třeba mít na paměti, že naše šance čerpat ze strukturálních fondů EU je jedinečná. V příštím rozpočtovém období EU se už nebude opakovat.
Pomiňme nyní skutečnost, že dálnice jsou vidět, mají dlouhou životnost (dokonce i ty české) a tudíž je pro každou vládu reklama takovou novou dálnici nebo obchvat slavnostně otevírat. Daleko důležitější je, že moderní infrastruktura může významně pomoci zaměstnanosti – nejde prvoplánově o místa při jejím budování, nýbrž o celkové zlepšení mobility na českém trhu práce. Zaměstnanost a konkurenceschopnost české ekonomiky by měli mít naši drazí ministři na zřeteli vždy, když vezmou do ruky červené pero ke škrtání výdajů. Bohužel, dikce současné vlády nám sugeruje něco jiného: že je třeba hodnotit úspěchy jednotlivých ministrů podle toho, kolik dokážou ušetřit….
