Velká Británie coby náš vzor a spojenec v EU? Rozhodně ne!

Současný vývoj britské politiky vůči EU je jednoznačným dokladem pomatenosti ODS v otázkách evropské integrace. ODS považuje britský přístup k EU za správný a následování hodný. Sama je v Evropském parlamentu věrným ocáskem britských konzervativců a bezděčně jim slouží jako kompars ve svébytné frakci, která nemá reálný vliv na evropské dění.   

Při výroční konferenci své Konzervativní strany dal britský premiér Cameron velké interview BBC, kde jasně pojmenoval následné kroky Londýna směrem k EU. Cameron již před vyjednáváním o novém rozpočtu vykřikuje do světa, že příliš zvýšený rozpočet EU bude bez ohledu na názory ostatních vetovat.

Britský premiér chce do budoucna také prosazovat, aby eurozóna měla svůj vlastní rozpočet a jiný aby platil pro zbylé členy EU. Co nám tím vzkazuje? Chce učinit jasný krok k prohloubení příkopu mezi členy eurozóny a těmi, kteří nechtějí nebo nemohou vstoupit. To je protipól politiky, kterou sledují Německo a Francie, ale z nových zemí také Polsko a samozřejmě Evropská komise. Těmto hráčům jde naopak o to, aby se tendencím k rozštěpení Unie zamezilo. Proto přicházejí při hledání východisek ze současné dluhové krize se stále dalšími návrhy na zapojení všech členů EU. Jakkoli je dvourychlostní Evropa již nyní realitou, není přece třeba se dobrovolně okrádat o možnost být při rozhodování u jednoho stolu s eurozónou!

Konečně, dluhová past nebo churavé banky mohou potkat i ty, kteří si to nepřipouštějí – Velká Británie je toho dokladem, protože je v současnosti katastrofálně zadlužená. Tamější konzervativně-liberální koalice prosadila podobně drastické rozpočtové škrty jako česká vláda (snad jen s tím rozdílem, že zavádění reforem neprovázela masivní korupce). Stejně jako u nás však škrty vyvolaly pouze recesi, omezení domácí poptávky a zadlužení státu se nikterak nesnížilo.

Další Cameronův návrh jde ale ještě dál a útočí na samu podstatu liberálního trhu uvnitř celé EU: je prý třeba přezkoumat pravidla volného vstupu na britské území a dále je nutno omezit počet občanů EU, kteří přicházejí do Velké Británie za prací! Ano, vidíte dobře, britská vláda by chtěla revidovat pravidlo volného pohybu osob v rámci EU, což znamená úvahu o zavedení víz pro občany z vybraných zemí EU a v konečném důsledku porušení samotné podstaty evropské integrace.

Toto by mělo českým uším znít nejvíc varovně. Léta našeho úsilí při přípravě na vstup do EU, abychom se konečně po desetiletích komunistické izolace a zaostávání „vrátili do Evropy“ a nemuseli se tam cítit jako občané druhé kategorie, by měla být k ničemu. Dnes můžeme cestovat, naše děti mohou studovat v zahraničí na prestižních univerzitách (ty nejlepší z nich v celé EU jsou právě ve Velké Británii) a sama EU programy výměny studentů finančně podporuje. Kdokoli má odvahu jít na zkušenou do zahraničí, může tak učinit. Kdokoli tuší, že se uplatní se svým umem i jinde než doma, může hledat štěstí jinde v EU. To je přece civilizační výdobytek poválečné Evropy, za který stojí za to bojovat!   

A co na to naše vláda? Nic. Má problémy sama se sebou a o důležité otázky veřejného zájmu se prostě nestará. Od počátku bylo zřejmé, že zájmy Britů a Čechů v Evropě jsou velmi rozdílné. Jestliže však nyní bere za své i liberálně tržní přesvědčení hrdého Albionu, nemá cenu předstírat, že ODS s konzervativci pojí společná víra v jednotný trh.    

Jedno je na celé věci zvláště pikantní: Britský premiér ve svém rozhovoru pro BBC zcela zapomněl na svého věrného spolubojovníka proti fiskálnímu paktu Petra Nečase, když hovořil o Británii jako o jediné zemi, která pakt o rozpočtové zodpovědnosti nepodepsala (ve skutečnosti se jako jediní z celé Unie k Britům připojili právě Češi). Je to známka toho, jak Británie vnímá Českou republiku a její reprezentaci. Nechci být škodolibý, a proto se vyjádřím soucitně: nelze se ubránit dojmu, že láska českých euroskeptiků k britským konzervativcům není opětovaná. Jinými slovy: současná britská vláda hlasuje s námi pouze tehdy, když se jí to hodí. O spojenectví našich zemí prostě nemůže být řeč.

Co jiného zbývá, než si přát, aby obě eurofobní vlády – ta Nečasova i ta Cameronova – šly brzy od válu. Nejen v zájmu sebevědomě smýšlejících Čechů a Britů, ale i v zájmu ostatních států Evropy.