Václav Klaus riskuje izolaci a znevýhodnění České republiky

Česku hrozí velká mezinárodní blamáž v souvislosti s Lisabonskou smlouvou. Ještě před irským referendem proběhne završení ratifikace v Německu, po irském rozhodnutí je odhodlán smlouvu ratifikovat i polský prezident. Česká republika bude poslední zemí, která bude s ratifikací otálet a ocitne se ve světle člena Unie, který neváhá sypat písek do jejího soukolí.

Onoho pomyslného černého Petra drží v ruce prezident Klaus, který s blížícím se referendem v Irsku stále více přitahuje pozornost mezinárodních médií a evropských politiků. Nelze bohužel tvrdit, že je to pozornost žádoucí, většina Evropanů totiž hledí na český Hrad s obavami. Český prezident získal již v nedávné minulosti nelichotivý punc nevypočitatelnosti.
Nejnověji jsme svědky toho, jak prezident a jeho suita roztrubují do světa britskou žádost o zdržení ratifikace, kterou Klaus obdržel v “osobním, rukou psaném” dopise šéfa konzervativců. Vzápětí prezident potvrdil svůj záměr vyčkávat s podpisem až do rozhodnutí Ústavního soudu o stížnosti, kterou podala skupina českých senátorů za ODS. Rýsuje se zde perspektiva průtahů v řádu několika měsíců. Václav Klaus si sice dle svých slov nemyslí, že by britský dopis ovlivnil jeho postup, ale jeho neskrývaný odpor k Lisabonu hrozí jít tak daleko, že mu bude dobrá jakákoli záminka k obstrukcím.
Tento svévolný a výstřední postup hlavy státu pravděpodobně nezůstane bez negativních dopadů pro naši zemi a její občany. Lisabonská smlouva totiž mimo jiné upravuje sestavení Evropské komise. Pokud nedojde vinou jednoho členského státu k ratifikaci Lisabonu nejlépe do konce roku, bude se muset nová komise sestavovat podle pravidel smlouvy z Nice, která ovšem předpokládá, že se aspoň jeden členský stát svého komisaře vzdá. Hádejte, který z členů to asi bude!
V zahraničních médiích se bohužel často můžeme dozvědět, že překážkou na cestě k efektivnější EU budou Češi a nikoli jejich vrcholný ústavní činitel Václav Klaus. Je zodpovědností všech politických stran, ale i těch, kteří utvářejí veřejné mínění, aby v této věci vyvinuli účinný tlak na prezidenta. Jedině tak se vyhneme hrozící izolaci a dalšímu zhoršení již tak otřesené pozice v rámci Evropské unie.