Celý demokratický svět s radostí přivítal na svobodě barmskou nositelku Nobelovy ceny míru Su Ťij, která byla po dlouhých 7,5 letech propuštěna z domácího vězení. Barmský režim je jednou z nejbrutálnějších diktatur na světě, který masivně pošlapává lidská práva (v zemi vládne již od roku 1962). Vojenská vláda vězní na 2200 osob z politických důvodů. Su Ťij je mezi nimi určitou ikonou. Je výraznou a mezinárodně uznávanou osobností disentu, a proto se na ni teď s nadějí upírají zraky odpůrců vojenského režimu.
Bohužel však není možné očekávat, že křehká Su Ťij naplní naděje utlačovaných. To vůbec není v jejích silách. Její strana byla zakázána a Su Ťij chybí potřebné struktury k tomu, aby mohla sjednotit vzájemně si nedůvěřující opoziční síly. Opozice je nejednotná jak politicky, tak etnicky a v zemi funguje tvrdá cenzura. To, zda zůstane Su Ťij na svobodě, nebo zda bude pod nějakou absurdní záminkou opět uvězněna je pouze v rukou barmské vlády. K rozkladu barmského režimu musí pomoci Západ včetně EU.
Propuštění Su Ťij bylo chladně vykalkulováno a západní společenství by podle záměru barmských vládců mělo nyní uvěřit, že se země po čerstvých zmanipulovaných volbách demokratizuje. V tomto smyslu je propuštění ikony barmského odporu z dlouhého vězení jen fíkovým listem vojenské junty. Cílem barmských generálů je dosáhnout změkčení sankcí, které na Barmu svět uvalil.
Barmský režim si důvěru Západu v žádném případě nezaslouží, ale i přesto všechno je třeba změkčení sankcí zvážit. Na základě posledních dvou desítek let sankcí vůči vládě se dá říci, že nepřinesly kýžený efekt. Naopak se spíše negativně podepsaly na běžných Barmáncích, aniž by postihly viníky represí. Důvod je jednoduchý. Hlavním spojencem zločinného režimu je Čína, která se na sankcích nepodílí, protože potřebuje barmské suroviny, zjm. ropu.
Západ by se měl soustředit na konkrétní požadavky vůči režimu (propuštění politických vězňů) a vyměnit je za uvolnění sankcí. Zároveň je třeba dostat k jednacímu stoly mladší generaci barmských generálů. Někteří z nich prý začínají chápat, že současná politika represí nemá perspektivu. Paralelní taktikou k vyjednávání s vládní juntou musí být podpora občanské společnosti a disentu. V této věci by měla být i Evropská komise podstatně flexibilnější. Peníze z evropské pomoci nesmí končit v kapsách generálů, ale musí se dostat k obyvatelstvu země.
Su Ťij je odhodlána vést dialog s juntou a usilovat o národní usmíření. I ona sama je ochotna diskutovat o uvolnění sankcí. Možná nazrál čas na pragmatické přehodnocení naší politiky vůči oficiálním vládcům Barmy.
