Od února tohoto roku u nás platí zákon o významné tržní síle a jejím zneužití, který v minulosti předložili poslanci ČSSD. Jednoduše řečeno jde o zákon upravující nerovné postavení mezi dodavateli na jedné straně a velkými nadnárodními řetězci supermarketů na straně druhé. Nyní se objevily v tisku informace o tom, že nová vláda hodlá tento zákon zase zrušit.
Zákon přitom nebylo snadné protlačit přes Senát a prezidenta. Senát jej vrátil do sněmovny a prezident v souladu se svou ideologií neviditelné ruky trhu tento zákon rovnou vetoval. Teprve poté byl zákon potřebnou většinou znovu schválen i přes odpor Václava Klause. Potravinářská komora se postavila jednoznačně za platnost této normy, zatímco zástupci obchodních řetězců zákon kritizovali a lobbovali za jeho zrušení.
Za současné vlády bude těmto lobbyistům zřejmě dopřáno sluchu. Jak ministr průmyslu a obchodu Kocourek (ODS), tak ministr financí Kalousek (v současnosti TOP 09) nešetří veřejnými pochybami o tomto zákoně. Prý je třeba posoudit jeho dopady na podnikání a fungování maloobchodního trhu. Podle apoštolů neregulovaného trhu je platný zákon nepřípustným zasahováním do smluvní volnosti mezi řetězci a dodavateli potravin.
Bohužel jsou na místě obavy, že ministři při posuzování dopadů zákona nebudou měřit všem tržním aktérům stejně. Ano, je možné, že zákon má své legislativní mouchy a že používá zastaralou terminologii. Proč ale čeští ministři proti zákonu argumentují ideologicky a nikoli věcně? Vzbuzuje to jednoznačně podezření, že česká vláda stojí na straně obchodníků a nikoli českých zemědělců a potravinářů.
Pokud bude zákon zrušen, hrozí, že producenti potravin budou znovu vydáni na milost obchodním řetězcům, které jim budou moci opět platit pozdě (zákon alespoň ukládá obchodním řetězcům povinnost platit za odebrané výrobky do 30 dnů a zakazuje jim prodej zboží pod cenou s výjimkou rychle se kazících výrobků). Supermarketům nyní hrozí za zneužití tržní síly vysoké pokuty. Jejich praktiky často vedly k likvidačnímu tlaku na dodavatele, aby supermarketům prodávali své produkty za cenu nákladů. Není tajemstvím, že potravináři a zemědělci platí supermarketům za to, aby se vůbec se svým zbožím dostali na jejich pulty, dále za lepší místo pro své produkty uvnitř obchodu (tzv. „regálné“) a také za inzerci svých produktů na reklamních letácích supermarketů.
Ano, podle učebnic ekonomie je cenová válka mezi supermarkety užitečná pro koncového spotřebitele. V konečném důsledku tomu tak v české praxi však být nemusí. Zákazník si sice může koupit třeba neuvěřitelně levné uzeniny, ale postupně jsou z trhu vytlačováni domácí výrobci kvalitních (a tedy dražších) výrobků. Náklady cenové války zpravidla totiž nenesou nadnárodní řetězce, ale jejich dodavatelé.
Ve volné hře tržních sil mezi nadnárodními řetězci a potravinářskými firmami není těžké uhodnout, kdo asi tahá za kratší konec provazu. V západní Evropě je právní koncept postihu zneužití ekonomické závislosti zcela běžný a český zákon byl konečně pokusem o nastolení korektních vztahů mezi dodavateli a odběrateli. Na zneužití dominantního postavení na trhu je zákon o ochraně hospodářské soutěže prostě krátký. Bude zajímavé sledovat, jestli česká vláda lobbování obchodníků odolá!
