Mnoho povyku pro … pomazánkové máslo

Vzpamatujme se: EU nám nezakázala pomazánkové máslo, jak horlivě hlásaly titulky více či méně bulvárních novin, nýbrž používání názvu „máslo“ pro něco, co máslem není a ani být nemůže.

Oč se vlastně u pomazánkového másla s třicetiletou tradicí jedná? V komunistickém Československu se často stávalo, že občas chyběl ten nebo onen výrobek, či surovina. Výsledkem centrálního plánování v mlékárénském průmyslu byly fronty na smetanu, máslo nebo sýr. Někdy v 80. letech minulého století vzniklo jako náhražka skutečného másla tzv. pomazánkové máslo, které mělo nedostatek na trhu pokrýt. Navíc se tehdy začalo více mluvit o racionální výživě a produkty s nízkým obsahem tuku se začaly z centrálních míst propagovat. Pomazánkové máslo si ihned našlo své spotřebitele, kteří jej kupují dodnes, proti čemuž nelze zhola nic namítat. Jejich oblíbený výrobek z českého trhu jistě nezmizí, jak se nás snaží vystrašit rozhořčení výrobci.

Negativní emoce v českých diskusích směřují zejména proti EU, ale také proti slovenským mlékařům, kteří tento československý produkt již před lety pojmenovali podle skutečnosti a podle pravidel jednotného vnitřního trhu. Tím, že Slováci název změnili, ale čeští výrobci nikoli, vznikla jim konkurenční nevýhoda, kterou požadovali odstranit. A soud jim dal zapravdu. Toť vše. Celý nacionalisticky podbarvený humbuk kolem změny názvu jednoho výrobku je zkrátka jen mnoho povyku pro nic.

Je pochopitelné, že českým mlékařům se výrok soudu nelíbí. Zarážející je, že naše média neuvádí na pravou míru rozhořčené výroky českých producentů na adresu EU, ale i na adresu českých diplomatů v Bruselu za jejich údajnou neschopnost českou „specialitu“ ubránit. Lze se však střízlivě ptát, zda pomazánkové máslo skutečně představuje součást našeho kulturního dědictví do té míry, že je třeba, aby mu byla udělena názvoslovná výjimka. Podle mého názoru nikoli. Výjimka se poskytuje obvykle krajovým specialitám, jakými jsou například koňak nebo šampaňské, které mohou pocházet právě jen z oblasti Cognac nebo Champagne.

Podle výrobců pomazánkového másla prý nucené přejmenování výrobku přinese problém zákazníkům, kteří se údajně nebudou umět ve zboží zorientovat. To je argument hraničící s drzostí, protože na jedné straně podceňuje inteligenci zákazníků, a na druhé straně popírá, že výrobci matoucím názvem dosud spotřebitele klamali.  

Připomeňme ještě, že spotřebitelský test MF Dnes z října 2008 odhalil (http://ekonomika.idnes.cz/test-pomazankove-maslo-jen-nazev-d4h-/test.aspx?c=A081023_141651_test_fih), že se u nás běžně prodávalo pomazánkové máslo, které ani podle benevolentních českých předpisů žádným pomazánkovým máslem nebylo. Obsahovalo v řadě případů rostlinné tuky, levné náhražky smetany, o čemž se ale podvedený zákazník z informací na obale neměl šanci dozvědět. To dokazuje, že ochrana spotřebitele před klamavými názvy je u nás stále podceňovaným tématem.

Proč tolik zášti proti rozhodntí Soudního dvora EU, které má za cíl ochránit spotřebitele? Jak je možné, že ministr zemědělství Bendl (ODS) veřejně napadá postup evropských orgánů? Jak to, že si ani ministr české vlády ani česká média nepoloží elementární otázku, čí zájem je třeba hájit především? Zájem českých mlékařů (kteří vydávají za máslo něco, co máslem není), anebo zájem spotřebitelů, kteří mají nárok na takové označení výrobků a surovin, které odpovídá skutečnosti? Co je špatného na tom, aby se tuk nazýval tukem? Co je divného na tom, že máslo má být vyrobeno z mléka? Rozsudek je založen na zdravém selském rozumu, který byl však u některých národoveckých politiků zkalen buď lobbistickými zájmy, nebo snahou se zalíbit konzervativním spotřebitelům.