Jednoduchý návod pro nerozhodnutého voliče

Předvolební napětí vrcholí a závěrečná fáze kampaně cílí především na nerozhodnuté voliče. Nerozhodný volič je dnes naprostý štvanec, kterému bohužel nelze doporučit nic lehčího, než abypoužíval vlastní rozum. Zásadní poznatek myslícího člověka, na kterého útočí média a politická reklama, je následující: není vždy pravda, co se píše v novinách a není vždy pravda, co nám servírují v televizi (bohužel i v té veřejnoprávní se používají manipulace).

V první řadě je na místě si položit jednoduchou otázku: „Dodrželi, co slibovali?“. Případně (u subjektů, které jsou na scéně nové): „Mohou vůbec dodržet to, co slibují?“

Pokud jde o dosavadní spanilou jízdu sedmi let vlád pod taktovkou ODS a TOP09, bylo jejich cílem ozdravení veřejných financí. Jaký je výsledek? Na konci levicových vlád v roce 2006 činil veřejný dluh 950 mld. Kč a byl v poměru k HDP jeden z nejnižších v celé EU (asi 28 % HDP). Podle odhadu Ministerstva financí ČR dosáhne letos veřejný dluh více než 1750 mld. Kč (asi 49 % HDP). Z toho vyplývá, že pravicové koalice za posledních sedm let bezmála zdvojnásobily veřejný dluh naší země. (Komu se nepozdává ten dvojnásobek, nechť laskavě připočte rozpuštění rozpočtových rezerv všech ministerstev, jejichž celková výše činila v roce 2006 146 mld. Kč. Tato částka se do celkového dluhu negativně nepromítla, naopak posloužila k optickému snížení deficitu.)

K výraznému nárůstu zadlužení ještě přičtěte korupční aféry, zdražení základních životních potřeb (potraviny, léky, teplo, voda, doprava), destrukci sociální záchytné sítě a zpoplatnění veřejných služeb. Odpověď na jednoduchou otázku tedy zní: nedodrželi sliby – nevolit!

Pokud jde o nová politická uskupení, bude třeba zapojit nejen rozum, ale i cit, respektive vkus. Ten vkus platí zejména pro hnutí pana Okamury. Jeho xenofobní vábení je pro příznivce svobodné a tolerantní společnosti nepřijatelné.

Nejinak se to má s Babišovým podnikem ANO. O Babišovi se toho napsalo už hodně a nechme na nerozhodném voliči, zda mu uvěří, že se jako agent ve svazcích StB ocitl náhodou. Daleko důležitější pro budoucnost naší země je otázka, zda je tučné konto kandidáta skutečně zárukou, že bude sledovat cíle celé společnosti a nikoli jen té své vlastní (či spíše vlastních, protože majitel ANO je zároveň majitelem mnoha společností). Sám takové případy neznám a přiznávám, že mě napadají jen příklady přesně opačné. Přesvědčení, že bohatí lidé jsou morálnější než chudí, je jednoduše naprosto zcestné. Dodejme, že stejně tak je naprosto zcestné přesvědčení řady komunistických voličů, že chudí lidé jsou a priori morálnější než lidé, kterým se podařilo zbohatnout. 

Nerozhodný volič nechť se laskavě zamyslí hlavou a hlavně nechť přijde k volbám: naše země nutně potřebuje politickou změnu!