Česku hrozí, že se solární průšvih bude opakovat v bleděmodrém

Stále je těžko pochopitelné, proč vláda v kauze fotovoltaiky nezareagovala včas na bezpříkladné přerozdělování peněz zezdola nahoru – tj. od malých spotřebitelů směrem k velkoinvestorům do solární energie, kteří mají zaručeny odběrní ceny na dlouho dopředu. Promítnutí nákladů na solární boom se odrazí nejen na zvýšených účtech za elektřinu v domácnostech, ale i v dramatickém zhoršení konkurenceschopnosti českých firem. Těm se zvýší náklady na vstupy nejvíc a je pravděpodobné, že některé z nich takovou ránu neunesou. Budou muset rozdat svým zaměstnancům výpovědi a solární šlápnutí vedle potom pustí státu žilou ještě podruhé v podobě dávek v nezaměstnanosti.

Historie fotovoltaického tunelu po česku je všem alespoň v obecných rysech dostatečně známá: Na začátku (když pro zákon o obnovitelných zdrojích energie z roku 2005 zvedla ruku většina sociálních demokratů) se jevila garance výkupních cen na 15 až 20 let v pevné výši jako v pořádku, protože návratnost investice byla těmto cenám přiměřená. Jakmile ale výrazně zlevnily fotovoltaické panely, radikálně se změnily parametry solárního byznysu. To už byla u moci Topolánkova vláda, která na změnu podmínek nereagovala. Návratnost investice se najednou snížila na necelou polovinu původní doby a ze sluníčka kynul fantastický zisk bez jakéhokoliv rizika. Nakonec už šlo jen o to, sehnat co největší počet milionů na pořízení a instalaci panelů, protože zisk pak bude přímo úměrný výši investice, což je v podnikání dost neobvyklá situace.

Otálení současné české vlády a její neochota včas jednat proti nárůstu cen energií v příštích letech však ve veřejnosti živí stále vtíravější myšlenku, a sice že řada současných a minulých českých politiků má asi na trvání současného stavu konkrétní zájem. Možná tedy ani není tak velký problém v retroaktivní změně podmínek a v revizi již uzavřených smluv podle toho kdy a kde daný investor připojil panely k síti. Možná by to přece jen nějakou formou dodatečného zdanění solární energie šlo zařídit, ale ono by se muselo chtít! Možná je tedy hlavní problém nakonec v tom, že ani nevíme, kdo za vlastnictvím fotovoltaických plantáží stojí a kdo tedy konkrétně bude z nevýhodně nastavených podmínek bohatnout? Jestliže v této věci nekoná ministr financí ani ministr průmyslu, tak proč například investigativní novináři nepoodhalí roušku tajemství, která obestírá majetkovou neprůhlednost fotovoltaických investic?

Politováníhodný vedlejší produkt celé fotovoltaické kauzy po česku je ten, že si občané zafixují negativní postoj k obnovitelným zdrojům energie jako takovým. Ty jsou však samy o sobě chvályhodné, protože snižují naši závislost na dovozech ropy a plynu (zejména z Ruska). Pocit bezpráví u běžných spotřebitelů a podnikatelů se nakonec, jak je v zemi „dobrým zvykem“ obrátí proti Evropské unii, protože v jejím rámci jsme jako člen dobrovolně přijali závazek tyto zdroje podporovat. Biti tedy budou nakonec ti nepraví a hlavně ti, kteří se nejhůře mohou bránit.

Na české situaci je varovná ještě jedna věc. A sice to, že se podobný průšvih může v oblasti obnovitelných zdrojů znovu opakovat. Jedinou cestou povzbuzení těchto zdrojů je cílená forma vládní podpory – je to tak všude na světě. Podívejme se například do sousedního Německa, které je mezi světovou špičkou v technologiích obnovitelné energie. V německých vesnicích jsou vidět na každém třetím domě sluneční elektrárny, ale sotva někde narazíte na celé plantáže černých panelů, které hyzdí krajinu. O čem to svědčí? Německá politika zacílila podporu na malé domácí producenty, podpořila rodiny, aby si mohly solární panely na střechu dovolit, ale nepodpořila spekulanty ve velkém.

Ďábel jako obvykle vězí v detailu, kterým je nastavení dotační politiky. To by logicky mělo vycházet z ucelené koncepce rozvoje energetiky v dlouhodobějším celostátním výhledu. V Česku však máme vládu, která si na koncepce nepotrpí. Není proto překvapivé, že ani současný ministr průmyslu Kocourek žádnou aktualizaci státní energetické koncepce nepředložil. (Tu a tam někdo utrousí, že se dostaví Temelín, tu a tam někdo vypustí poplašnou zprávu, že se zvýší zdanění uhlí a plynu.) Kdo by se v takové situaci divil, že hlavní vliv na nově vznikající zákon o obnovitelných zdrojích energie mají v naší zemi lobbisté?