V supermarketu, kam chodívám nakupovat jídlo, pracuje jedna prodavačka, která je mi kdovíproč sympatická. Není to vyložená krasavice. Spíš taková drobná bojácná myška s vykulenýma očima.
K lidem se chová velmi slušně až zdvořile a při markování na kase má samým soustředěním pevně semknutý rty, jako by právě prováděla transplantaci srdce.
A tuhle bojácnou myšku jsem nedávno pěkně potrápil, když jsem přijel nakupovat rovnou z nějakýho bikerskýho dýchánku zkouřenej jak paštika. Vjel jsem na kole až do supermarketu a místního nenápadnýho detektiva jsem okamžitě zaúkoloval, aby mi to nesmírně drahý kolo celou dobu hlídal a nespouštěl z něj oči. Pak jsem se několika úplně cizích ženskejch ptal, co si mám koupit k večeři, až jsem si vzpomněl, že chci jenom pár lahváčů.
U kasy seděla bojácná myška a já jsem jí předvedl volnou improvizaci na téma debil při placení. Okolo stojící prodavačky se nahlas smály a i já se výborně bavil. Jenom myška vypadala vystrašeně a několikrát mě ujistila, že se nic nestalo a ať si z toho nic nedělám. Detektiv celou dobu soustředěně pozoroval moje kolo.
V tom supermarketu před kasou nabízejí řezaný květiny, karafiáty a růže a je u toho cedulka se jmény, která mají ten týden svátek. Příště jsem jeden svazek rudých růží vytáh a šel ke kase, za kterou opět seděla bojácná myška. Když mi se sevřenými rty namarkovala nákup i ty růže, vzal jsem je, podal jí je a řekl:
- Ty jsou pro vás.
Ani nevím, kolik vlastně stály. Ale vidět v tom okamžiku výraz jejího obličeje, to bylo k nezaplacení.
