Šaňo je mladej chlap o něco drobnější než já a je Rom, na což je přirozeně hrdej, a tak si nechá říkat Černá perla. Nedávno seděl v kavárně u vedlejšího stolku a nějaký ženský kroutil před obličejem hrbolatou, kloubnatou pěstí.
- Už dlouho, pronesl důležitě a pyšně směrem k dotyčný, už dlouho jsem nepoužil tohle. Pochopitelně měl na mysli tu pěst, což mělo vyvolat dojem, že se jedná o obávaný kladivo a zásadní problem solver v podsvětí našeho maloměsta. Nerad odposlouchávám cizí hovory, ale když Šaňo položil tu pěst před ženskou na stůl a skromně dodal: Já tady v bitkách něco znamenám…, málem jsem spadnul ze židličky.
Ne že by v bitkách neznamenal nic. Naopak. Je známej jako ten, kdo se rád do každý bitky přimíchá a většinou dostane po hubě. To ale jeho bitkařský ego nijak nesnižuje. Za slunečných letních dnů chodívá po městečku do půl těla a bledým holandským turistům předvádí six-pack českýho pracanta. Šaňo maká na kanalizačních výkopech. Sebevědomě si vykračuje ulicí, na hlavě kšiltovku – flexu naraženou kšiltem do týla a spuštěný ruce má kvůli vypracovanýmu zádovýmu svalstvu tak široce od těla, že do dveří od restaurace U Slunce musí vcházet natočenej bokem, aby se vůbec vešel. Kdysi jsem ho tam zastihnul na pívě a přisednul si k němu, protože měl monokl přes půl obličeje. Prohodili jsme pár frází, jak se máš a co novýho, a on si mi postěžoval, že přišel o jednu zbrusu novou flexu. Prý byla naprosto luxusní: černá se stříbrným plastickým logem vepředu a stříbrným kšiltem. To zamrzí, zvlášť, když o takovou věc člověk přijde hned nadvakrát, jak mi Šaňo vyprávěl.
O víkendu se byl pobavit na vyhlášený diskotéce Pyrám a sbalit tam nějaký baby. Aby šlo balení líp od ruky, vyzdobil se tou novou flexou. Prý to probíhalo nadějně; jednu kočku už měl rozdělanou a hrnul do ní panáky, aby nebyla příliš nafoukaná. Jenže bohužel asi narazil na odolnou alkoholičku, která s ním naprosto v pohodě zvládala držet krok. A nejspíš mu musela něco přimíchat do pití, jak se Šaňo domníval, protože jinak si neuměl vysvětlit, proč se najednou probral s hlavou na stole a kočka nikde. To by ještě nebylo tak zlý, jenže kromě rozdělaný kočky postrádal i flexu, a to byl průser. Nejdřív si myslel, že mu flexu ukradla ta kočka, a málem už měl vymyšlený, co jí provede, až ji dopadne, když tu náhle svoji flexu spatřil.
Měl ji na hlavě naraženou jeden ze skupinky motorkářů, takovej udělanější týpek. Šaňo se zvedl a došel k týpkovi.
- Tohle je moje čepice. Naval ji zpátky! řekl Šaňo.
Plesk! Černá perla letěl pět metrů po parketu, než se zastavil o zeď. Tak to teda ne, naštval se a hřbetem ruky si ze rtů otřel krev. Postavil se a znova šel za týpkem.
- Tohle je moje čepice. Naval ji zpátky a už mě neser!
Plesk! Černá perla znova letěl po parketu. Ale znova si otřel krev a znova šel do akce.
Plesk! Plesk! Šaňo ani nevěděl, kolikrát se po tom parketu proletěl. Jenže taková luxusní flexa snad stojí za trochu krve, ne? Plesk! Plesk!
Šaňova neoblomnost byla zdrcující jako potůček v žulovým masívu za milion let. Když po bůhvíkolikátý otřel krev a šel motorkáře znovu důrazně varovat, týpek jen pokrčil rameny a vzdychl:
- Tobě na tý čepici asi hodně záleží, viď? a sundal flexu s hlavy a nasadil ji Šaňovi. Pak mu položil ruku na rameno a prohlásil: Za to, že seš tak umíněnej, teď se mnou půjdeš na panáka. A šli.
Samozřejmě těch panáků nakonec bylo víc. Nad ránem za svítání Šaňa probudil barman. Ležel na lavici v koutě a příšerně ho bolela hlava. Z diskotéky odcházeli poslední opilci. Šaňo si ohmatal hlavu; měl ji jako medicinbal. Hubu opuchlou od ucha k uchu. A flexa pochopitelně zase nikde. To bylo fakt už na mašli.
- Ale víš, co jsem já udělal? zeptal se mě Šaňo a před nosem mi zatočil svou hrbolatou a kloubnatou pěstí. Pak se tou pěstí udeřil doprostřed prsou, až to zadunělo.
- Víš, co jsem udělal? Šel jsem domů a bylo mi pěkně blbě. Byl jsem ožralej, rozbitej a ještě bez čepice. Ale říkal jsem si: Já jsem Černá perla! A nikdo, vůbec nikdo tady na mě nemá!
- To ne, připustil jsem a dál to nekomentoval. Proč taky? Co se vlastně dá říct chlapovi s monoklem přes půl obličeje? Nic. Vůbec nic, protože někdo jinej mu to vysvětlil už před vámi.
