Československo dotohoooooooooo!!!

Tak nás zase čeká nějaká talentová soutěž! Užívám si jakýsi mediální klid, kdy volby skončily a žádné čechotřesení není v dohledu……leč! Je to tady. Na obzoru je zase nějaká ta superpřehlídka talentů.

Můj pohledu na talent k jakékoliv činnosti která, může člověka těšit a naplňovat je celkem široký a za umění považuji téměř cokoli k čemu je třeba nějakého toho umu. S úžasem hledím na práci hodináře z předminulého století, stejně jako na dílo malíře, který mi napříč  dlouhou řádkou let sdělí své pocity při pohledu na snídající trojici na břehu Seiny. Lidé tíhnoucí k potřebě sdělit nejrůznější nálady a pocity, stejně jako postoje a vzdory jsou dítky svých dob. Byli provokující a křičící své pravdy do tváří nechápajících a mnohdy opovržení plných milovníků umění své doby, aby se časem stali autory děl jenž odolávají času, neboli klasiky…. Kdoví co si o tom myslí básníci kteří zmírali na tuberkulózu, hlad a zlomené srdce kdesi v chladném podkroví.

Umělec je pro mne i soused Franta, který s frézou a soustruhem dokáže věru díla hodná umělce, stejně tak letitý pan Ing. Danko který rediskou a příložníkem na prkně kreslí s pečlivostí a grácií renesančních umělců.

Talent je bytost spící asi v každém, jen u někoho má tvář Mony Lisy a u někoho Sida Viciouse a „umění patří lidem“ jak říkával Andy…

Vím že působím jako naivní magor když budu popírat vliv marketingu na umění jako takové, ale nejsem moc zvědavý na budoucí „večírkové hvězdy“ které stojí smskové popularitě. Znám celkem hodně muzikantů, kteří jsou excelentními hráči, stejně tak pankáči z garážové zkušebny, nadšení tím že jim konečně „hraje“ smells like teen spirit. Jedni vystudovali konzervatoř, jiní ne. Vydali se cestou zklamání a proher stejně jako nadšení,radosti a pocitu že „žiju!!!“…. Netvrdím že je to jediná ta „pravá cesta“, ale přijde mi poctivá a neskrývá se za show kterou postavil dramaturg. Je jen a jen jejich nebo spíš naše, nejsme žádné „hvězdy“ i když každý z nás chtěl, než přišel na to že je něco víc (a třeba je to jen výmluva, nebo ospravedlnění nedosažených ambicí, nevím :-) ), že je to hudba co nás baví a hraní, stejně jako cesta s kapelou do hornej dolnej a spaní ve spacáku na podlaze v klubu taky stálo zato. Tohle jsou cesty které stojí zato projít a každý kdo to vezme zkratkou se ochudí o to co je podle mne podstatou. Nepovažuji se za umělce a jsem zdárným příkladem že na kytaru se může naučit jakš takš každý. Jen je mi líto hudebníků pletoucích si podstatu hudby s popularitou, které jsou ochotni obětovat to nejdůležitější co „umělec“ má a sice svou invenci, svou duši básníka či rebela a je mi jedno jestli vzteklý rapper nebo doommetalista či tenor jako z La Scaly. Připadá mi to jako by všichni dobrovolně strkali hlavu pod gilotinu trhu a dobrovolně se nechali setnout o svou výjimečnost a napasovat se do prodejného formátu.

Zůstaňte takoví jací jste, talent je dar a vůle je cesta….na konci třeba není sláva a vila s bazénem, ale ta cesta je neuvěřitelně zábavná a skutečná… a „cizince když je potkáváme“  nejenom míjíme, dáváme jim něco ze sebe stejně jako oni nám….

Petr Fiala zpívá „i cesta může být cíl“….má pravdu