Rakovina rakoviny.

Léčba pokročilého rakovinového onemocnění je nesmírně finančně náročná. To se všeobecně ví. Rakovinou léčby rakoviny jsou však paradoxně peníze.

K napsání thoto příspěvku mne přivedla diskuse na CT1, kde v pořadu paní Jílkové učinkoval m.j. i pan Julínek, ministr zdravotnictví. Zase se probíraly poplatky,privatizace nemocnic atd.

Probíraly se doplatky na léky,které jsou skutečně nemalé a pro některé občany likvidující. Padla tam myšlenka, že nespavost je také choroba a proč že na ni nehradí zdravotní pojišťovna nic. Kompletně si je musí uhradit pacient. Pan ministr zde pravil, že když si lidé zaplatí pár drobných na tokovou prkotinu jako je nespavost, pak zůstanou peníze na závažnější choroby, jako jsou například i onkologické.

A v onkologii se točí peníze o kterých se vám ani nezdá. Protékají zde miliardy. Teď každý řekne, že onkologický pacient si zaslouží jakékoliv finance k léčbě své zákeřné choroby. Slovo rakovina má v sobě jakýsi emocionální náboj. A právě tohoto plně zneužívají (ano zneužívají)  farmaceutické firmy.

Chrlí na trh jeden lék za druhým, když každý další je o nulu řádově dražší. Jedná se o novou léčbu v onkologii. Nazývá se cílená-biologická. Přitom podávání takové terapie stojí i statisíce korun měsíčně. Přitom účinnost těchto nových léků je na hranici významnosti. Na rakovinu plic se například zavádí nový preparát, který prodlouží život proti placebu (tzn. když se nedá NIC) o jeden a půl měsíce. Jeden a půl měsíce za 50 000 Kč a s mnohými nežádoucími účinky tohoto léku...

Farmaceutické firmy do vývoje těchto preparátu investovaly obrovské peníze při jejich vývoji, klinickém zkoušení atd. Ty finance se musejí dostat zpět a ještě hodně vydělat. V zájmu firmem je, aby byly jejich preparáty podávány co nejvíce. Jsou postupně opouštěny levnější a mnohdy dobře fungující metody.

Často jsou léčeni infaustní nemocní. Jde o ohromný kšeft.  A to nejenom pro ty farmaceutické firmy, ale i pro takzvaná onkocentra, kde se smí tyto léky podávat.

Takže na jedné straně si pacienti hradí léky kompletně (například při nespavosti, kterou paradoxně trpí i pacienti léčení biologickoými preparáty), na druhé straně teče penězovod proudem u jiných, takzvaně významnějších chorob. Je však tento tok peněz racionální? A dá se regulovat jinak, než nyní nařízeními z centra? Mou odpověď si asi každý odvodí. Tok peněz racionální není. Regulaci je možné provádět jinak.