Z Nové Paky po stopách duchů a strašidel

Další pěší výlet při mé letošní dovolené v Českém ráji směřoval z Nové Paky, přes hrady Kumburk a Bradlec do Železnice. Byl to výlet hezký výlet, navíc tak trošku duchařský. 

Z Jinolic jsem se nejprve vydal vlakem do Ostroměře, kde jsem přestoupil na vlak směr Nová Paka, kde jsem také vystoupil.

První zmínka o Nové Pace pochází z roku 1357 (stejný rok, kdy Karel IV.) založil Karlův most). Na náměstí se nalézá původně gotický kostel sv. Mikuláše pocházející zřejmě již zmíněného roku 1357, který byl roku 1872 přestavěn novogoticky. A také morový sloup z roku 1716.

Také se tu nalézá několik malebných podkrkonošských roubenek.

A nad jednou z nich se nalézá druhý zdejší kostel, tentokrát barokní z 1. poloviny 18. století, jako součást paulánského kláštera.

Já jsem tu navštívil zdejší muzeum Klenotnici. Navštívil jsem ji již podruhé. Poprvé před čtrnácti lety a podruhé letos.

V přízemí je tu přehled geologického vývoje zdejšího kraje, v patře jsou vystaveny drahokamy, polodrahokamy a další nerosty či horniny, které se tu našly. Je to opravdu nádhera, co je tu vše k vidění. Ale i tak já jsem byl nejvíc zvědavý na to, co je vystaveno v patře druhém

Tam se totiž nalézá expozice věnovaná spiritismu v Podkrkonoší. Fenomén spiritismu v českém Podkrkonoší je fenomén sám o sobě. V této oblasti se rozmohl především na konci 19. a začátku 20. století. Lidé se tehdy scházeli po večerech snad v téměř každé druhé chalupě a tam se oddávali spiritistickým seancím, při kterých se snažili o kontakt s duchovním světem. Svá zjištění si mezi sebou předávali i v nejrůznějších časopisech, z nichž nejznámější byl "Posel záhrobní", který vedl publicista Karel Sezemský, zakladatel hnutí spiritistického v ČSR. Během těchto seancí prý zdejší média dokázala z duchy hovořit, psát jejich vzkazy a dokonce malovat obrazy nejroztodivnějších krajin. A to vše během několika minut!.

Co mne uchvátilo, byly ony kresby. Ty potěší nejen zájemce o spiritismus, ale i zájemce o případný mimozemský život, neboť některé obrazy se nazývají: "Růže ze Síria", "Život na Marsu", a podobně. Takovýchto obrazů jsou tu plné stěny.

Vše jsem si nafotografoval a udělal fotoblog http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=535074, a to s jednou záhadologickou hypotézou, že možná tato kresby mají hodně společného s tzv. Vojnychovým rukopisem.

A protože jsem měl lístek platný i do sousedního Suchardova domu, navštívil jsem i ten.

Tam se nalézá expozice městského muzea v Nové Pace. Je tam výstava věnovaná rodu Suchardů, který odtud pochází a proslavil se hlavně v sochařském, řezbářském a výtvarném umění. Také je tu betlém a další expozice.

Pak jsem si došel na oběd do jedné z restaurací a vydal jsem se na pěší výlet po červené turistické značce. Nejprve jsem prošel kolem zdejšího areálu zdraví v přírodě.

Kousek od něj se nalézá i tento kamenný křížek.

A také sjezdovka.

Červená turistická značka mne dovedla do vesničky zvané Brdo. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1542. I tady se nalézá hezká roubenka.  

Ale to už jsem se blížil k dalšímu mému dnešnímu cílí, a to k hradu Kumburku.

Znáte pohádku "O kumburské meluzíně"? Pokud ne, tady je odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=eExIaYrK0NU. Byla natočena v roce 1995 a hraje v ní Simona Stašová, Eva Horká, Jan Šťastný, Miroslav Vladyka či Ljuba Skořepová. Pohádka byla napsána na motivy zdejší pověsti, že ve větrných nocích se po zříceninách kumburského hradu toulá duch panny Meluzíny, která zde byla vězněna ve věži.

Jak to ale bylo s historií hradu doopravdy? Hrad Kumburk založil roku 1325 Markvart z Vartemberka. Během husitských válek byl majitelem hradu Hynek Kručina z Lichtenburku. A ten tu vybudoval spirálové opevnění. Po husitských válkách ho získal Jindřich Berka z Dubé. Dalšími majiteli byly Trčkové z Lípy a také Smiřičtí. V 16. století byl hrad používán i jako vězení.V době třicetileté války ho vyplenili Švédové, a tak se ho v roce 1658 rozhodl císař Leopold I. zbořit. Dnes se o hrad stará Sdružení pro záchranu hradu Kumburku, které se ho snaží udržovat a rekonstruovat.

A tak jsem v duchu poprosil zdejší paní - ducha Meluzínu, o to, abych si hrad mohl nafotografovat a v souladu s nedávným nesmyslným nařízením EU udělat na svém blogu fotoblog http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=538577 (Zřícenina hradu Kumburk) a pokračoval ve své cestě dál.

Pak jsem dorazil do vesničky Klepanda, odkud jsem se po žluté turistické značce se vydal k dalšímu cíli.

A to je hrad Bradlec. Hlavní hrdinky Kateřina a Meluzína se ve zmíněné pohádce "O kumburské meluzíně" zamilovali do bradleckého rytíře Vavřince. A tak jsem se šel podívat, jak v současné době vypadá ten jeho hrad.

Nalézá se na čedičovém vrchu, jehož sloupce tu vytváří opravdu magické až pohádkové tvary. Hrad byl postaven v druhé půlce 13. století Jaroslavem z Turnova. A je tak asi o půl století starší než sousední Kumburk. Dalším jeho majitelem byl v letech 1316-23 Havel z Lemberka, označovaný někdy i z Bradlece. Dalšími majiteli byli Markvart z Jikve a po něm Púta z Turgova. Roku 1356 ho dobyl císař Karel IV., a to proto, že se hrad stal sídlem loupeživých rytířů. Jeho syn Václav ho pak věnoval své ženě Žofii. Podruhé byl hrad dobyt v roce 1421 Čeňkem z Vartenberka, v té době spojencem husitů. V roce 1450 ho vlastnil Vilém z Mečkova a po něm se tu střídali další majitelé. Na počátku 16. století patřil hrad i Valdštejnům, kteří ho v roce 1535 prodali městu Jičínu. Jeho majitelem se stal i Trčka z Lípy, který ho už jako pustý připojil ke kumurkskému panství. Hezká řádka majitelů. Akorát toho Vavřince tam nikde nemůžu najít. Asi proto, že je to jen pohádka.

Ale těch pohádek, pověstí a záhad je tady víc. Pod hradem se prý nalézá tajná chodba spojující hrad z bývalou tvrzí v Železnici. Má prý ukrývat poklad, který lze nalézt jen na Velký pátek před východem slunce. Další je pověst je o Bílé paní, která se měla zjevovat tady i na nedalekém Kumburku. Prý to byla mladá manželka zdejšího hradního pána, kterou do této podoby zaklela místní čarodějnice. (Že by ta slavná Hudrlína od Kolína? pozn. aut.). Bílá paní se tu prý často zjevovala lidem a pomáhala jim, ale ten kdo ji spatřil, nesměl se pohnout, jinak zjevení zmizelo. Dopadlo to ale dobře. Čarodějnice na smrtelné posteli prozradila svůj hrozný čin a díky tomu se Bílou paní podařilo vysvobodit. Že by snad pohádka o Kumburské meluzíně mohla mít takovéto pokračování?

V každém případě je hrádek Bradlec zajímavé romantické místo opředené pohádkami a pověstmi, které stojí za návštěvu. I když se tady toho do současnosti zachovalo o něco méně než třeba na sousedním Kumburku. Ale to přeci nevadí. Hrad jsem si vyfotil a udělal fotoblog "Zřícenina hradu Bradlec". (viz http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=539579)

Já jsem se vydal díl po zelené turistické značce. Nejprve jsem prošel kolem tohoto lesního koupaliště. Kdybych měl plavky, možná bych se i vykoupal.

A pak jsem přišel do Bradlecké Lhoty. První zmínka o obci je z roku 1395 (vláda Václava IV.)

Je zde například sousoší Nejsvětější trojice.

Zelená a posléze červená turistická značka mne dovedly do další obce s historickými památkami, a to do Železnice.

Místo bylo osídlené už od pravěku, v době kamenné, bronzové, železné i slovanské. Na nedalekém vrchu "Železný" stávala kdysi tvrz. Jak už jsem psal, když jsem byl na Bradleci, údajně s ním byla spojena tajnou chodbou. A nejen s ním, ale prý i z Levínem nebo Kozlovem. Existuje dokonce pověst, že při opravě zdejšího stavení se v chodbě vedoucí na Bradlec zvědavým zedníkům zjevila tajemná bílá ruka. A ta jim zhasla pochodně. 

První zmínka o obci je z roku 1318 (vláda Jana Lucemburského). Tohle je kostel sv. Jiljí. 

Vydal jsem se směrem k nádraží a cestou minul sochu sv. Václava, připomenutí bitvy u Jičína 29. června 1966.

Došel jsem až na nádraží. To by přeci bylo, aby obcí, která se jmenuje Železnice (s velkým "Ž", nevedla žádná železnice s tím malým "ž". Tudy vede a na této fotce je tedy železnice v Železnici.

Měl jsem do odjezdu ještě chvíli čas, a tak jsem si mezitím nafotil mosazné pamětní mince a medaile, které jsem během své dovolené v Českém ráji nakoupil a jejichž fotkami jsem zpestřoval jednotlivé blogy. Teď  jsem měl za sebou výlet plný duchů a staršidelných pověstí 

Když jsem dorazil do kempu v Jinolicích, byl to můj poslední večer v Českém ráji. A shodou okolností tu hrála i živá hudba. Myslím, že to bylo hezké ukončení mé dovolené. Zítra jedu domu, tak jsem si to zase trošku užil.   

Použité zdroje: wikipedie, místní informační tabule, Stejskal M.: Labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991

Další výlety: 119:Pěší výlet ze Sobotky Plakánkem na Kost 118:Pěší výlet hruboskalským skalním městem117:Peší výlet kolem Trosek,116:Pěší výlet do Jičína po stopách Rumcajse,115:Pěší výlet z Příbrami k Památníku Vojna, 114:Pěší výlet po Benešovsku,113:Pěší výlet z Roudnice přes Říp, 112:Pěší túra po Berounsku, 111:S plnou polní přes Lipnici do Světlé nad Sázavou, 110:Pěší výlet z Milovic přes Loučeň, 109:Pěšky z Českého Brodu, přes Kounici, Vyšehořovice do Úval, 108:Velikonoční procházka Prahou,107:Na běžkách ze Senohrab přes Ondřejov do Mnichovic, 106:Výlet Prahou za bruslením105:Výlet vánočním Hradcem Králové,104:Adventní výlet Prahou,103:Pěší výlet po Vinohradech a Žižkovu,102:Pěší výlet z Poděbrad do Kolína,101:Pěší výlet přes Borotín,100:Pěší výlet z Kutné Hory do Čáslavi, lépe fungující odkazyv rubrice výlety a tramping