Vždyť kapři k vánocům patří

Snad každý rok můžeme před vánoci sledovat, jak různí aktivisté protestují proti zabíjení kaprů a dalších ryb. A tak například místo nich symbolicky nabízejí maso psí.

Vždyť kapr je u nás přeci tradiční vánoční jídlo. Kromě toho je to i symbol samotného Ježíše Krista. A pokud by se náhodou stalo, že bychom ho na vánoce jíst přestali, jistě by místo něj přišlo na řadu nějaké jiné maso. Takže by to stejně bylo „prašť jak uhoď“.

Avšak v minulosti ryby nebyly vždy součástí štědrovečerní večeře. Byla to i jiná jídla, viz článek „Štědrovečerní večeře, aneb devatero jídel“. Ryba přišla na štědrovečerní stůl až později. Snad proto, že je to tradiční postní jídlo.

Zajímavé je, že k nám do Čech se první kapři dostali až ve 12. století. Tehdy se díky mnišským řádům začaly stavět první vodní nádrže a rybníky, kde se tento druh ryby začal chovat. V době Karla IV. se začaly rybníky budovat i na panstvích šlechticů. Tehdy například vznikl Velký rybník u Doks, který my dnes známe pod názvem „Máchovo jezero“. Další rozmach rybníkářství nastal v 16. století, kdy například díky Jakubu Krčínovi vznikla slavná jihočeská rybniční soustava. Dnes je málo známé, že podobná rybniční soustava vznikla díky Zikmundovi Zápskému ze Záp i na území jihovýchodní Prahy v oblasti Uhříněvsi, Dubče a Měcholup. Dnes už se z ní dochoval jen zlomek. Podrobněji jsem se o ní zmiňoval v reportáži z mého výletu „Na běžkách jihovýchodní Prahou“.

Kapři se tak střídavě dostávali a pak zase mizeli z našich vánočních tabulí. Definitivně se její pevnou součástí stali na začátku 20. století. Dnes je díky kaprům Česká republika velmocí sladkovodního rybářství. Kapr už neodmyslitelně patří na  náš vánoční stůl, a to i přesto, kdyby se nepřátelé této tradice třeba stavěli na hlavu.

Takže ať už na štědrovečerní večeři rybu jíte nebo ne, přeji vám, aby vám vaše jídlo chutnalo.

 

Použité zdroje:

Vondrušková A.: České zvyky a obyčeje, Albatros, Praha, 2004

Vavřincová V: Malá encyklopedie vánoc, Libri, Praha, 2002

Psal jsem právě před rokem v adventním kalendáři 2013, věnovanému mým předvánočním dárkům:

Vystřihovánky horské boudy

Psal jsem právě před dvěma roky v adventním kalendáři 2012, věnovanému vánočním a adventním tradicím:

Za vánočními písněmi a koledami

Rád bych také chtěl připomenout některé ne úplně všeobecně známé vánoční koledy. Dnešní odkaz na takovouto vánoční koledu je:

Vánoční koledy: Vondráši, Matóši

Související články v rubrice adventní kalendář 2014

1. prosince: Advent začíná, vánoce jsou přede dveřmi

2. prosince: I jako dospělý stále píšu Ježíškovi

3. prosince: Předvánoční Staroměstské náměstí

4. prosince: Barborková námraza

5. prosince: Mikulášské hrátky s ovocem

6. prosince: Pomohlo nám snad strašidlo Mulisák ze Šmejkalky?

7. prosince: Příběh ledního bruslení

8. prosince: Tak byla ta letošní Barbora na ledu a nebo ne?

9. prosince: Urážliví náboženští magoři nemají do našich vánoc co mluvit

10. prosince: Virtuální vánoční výstava

11. prosince: Běžkařské dobrodružství na krkonošských hřebenech

12. prosince: Příběh horolezectví

13. prosince: Vánoční tradice v obrazech (fotomatiné)

14. prosince: Vyrobte si netradiční sportovní betlém

15. prosince: Tajemství vánočního jmelí

16. prosince: Vánoční pověsti a legendy

17. prosince: Štědrovečerní večeře, aneb devatero jídel

18. prosince: Žádný rok nula neexistoval!

19. prosince: Předvánoční horečka v Praze ve fotografiích

20. prosince: Na rozdíl od našich předků máme vánoce chudé!

21. prosince: Proč je Mrazík v Česku tak oblíbený?

22. prosince: Santa ani Děda mráz ke mne domů nesmí