Výlet po Mariánských Lázních a jeho okolí

Při své letošní dovolené jsem zavítal i do Mariánských Lázní. Ty patří mezi nejkrásnější česká lázeňská města. Prošel jsem se po nich i po jejich okolí a i trochu zavzpomínal. Takže další pěší výlet.

Do Mariánských Lázní jsem se dostal vlakem. Ze Stebnice, kde jsem byl ubytovaný v kempu, tam jezdí přímé železniční spojení. Z nádraží jsem se vydal podél hlavní silnice, abych se dostal do lázeňského centra.

Lázně zde založil roku 1786 doktor Johann Josef Nehr.

Popravdě řečeno, z nádraží je to do lázeňského centra docela dálka.

Asi dva kilometry.

V Mariánských Lázní jsem ale teď nebyl poprvé v životě. Byl jsem zde už v pěti letech (rok 1983) na dovolené se svým dědou a babičkou. Podle jejich vyprávění vím, že jsem je tu tenkrát prý hodně zlobil. Dnes by se o mne řeklo, že jsem byl hyperaktivní dítě. Tehdy jsme bydleli v zotavovně Donbas. A tak jsem se chtěl podívat, jak že ten hotel vypadá teď. Ale hrklo ve mne. Ten areál je v současné době opuštěný a zchátralý. Vždyť to byl tak velký hotel! To se po revoluci nenašel nikdo, kdo by ho koupil a provozoval? Je to smutné.

Dodnes si pamatuji, že vždy, když jsme tenkrát chodili s dědou a babičkou do města, vždy jsme šli kolem Lesního pramene hned pod hotelem. A totéž jsem udělěl i letos.

A tady je i podium

Z rodinného osmičkového filmu vím, že jsme tenkrát byli i u kaple Panny Marie Bolestné, které se též říká "kaplička Lasky", a to proto, že ji v novogotickém slohu nechal roku 1909 postavit na paměť své matky ředitel zdejšího divadla Julius Laska. Samozřejmě jsem se tam vydal i nyní.

Dnes se na cestičkách kolem kapličky i geologická expozice s nerosty a horninami, které se v okolí města nalézají.

Ale pak jsem se vrátil k hlavní lázeňské kolonádě, abych v celou hodinu stihl Zpívající fontánu. A to konkrétně za melodie Noktrurna od hudebního skladatele Vadima Petrova. Fontána byla postavena v roce 1986.

A pak jsem se vydal do hlavní kolonády, úžasného díla z litiny, skla a dalších materiálů.

Neobarokní litinová stavba byla postavena v letech 1888-1889. Jejími architekty byli Hans Miksch a Julian Niedzielski. V době 2. světové války dokonce hrozilo její rozebrání a využití na výrobu zbraní. Naštěstí se tak nestalo, a tak dnes stále může být úžasnou ozdobou Mariánských Lázní.

Nafotil jsem si ji a z fotografií udělal speciální fotoblog: "Hlavní lázeňská kolonáda v Mariánských Lázních".

Navštívil také vedlejší empírovou stavbu fontány Křížového pramene z roku 1818.

A nedalekou kolonádu Karolinina pramene.

Poté jsem se vydal na oběd do jedné ze zdejších restaurací. A pak jsem se rozhodl pro procházku k mariánskolázeňské dominantě, hotelu Krakonoš. Ale k ní se jde do kopce, odkud jsou pěkné vyhlídky na město.

Goethovo odpočívadlo. Pomník připomíná pobyty J.W. Goetha v Mariánských Lázních.

Jak jsem tak stoupal do kopce, najednou se předemnou objevila románská zřícenina. Je to ale ve skutečnosti kamenná rozhledna Hamelika, která do této podoby byla vystavěna v roce 1876.

A jaký je z ní výhled?

A pro ty, co se těší na zimu a na lyžování, tak je tady i sjezdovka s vleky.

Jé! Daňci a jeleni.

A konečně jsem se dostal k hotelu Krakonoš, u kterého se nalézá Park Boheminium s maketami významných českých památek v měřítku 1:25. Tento hrad snad nemusím představovat.

A tento hotel a zároveň televizní vysílačku, snad také ne.

Hotely Krakonoše jsou tu celkem dva. Jednak tento.

Za ním se nalézá legendární socha Krakonoše.

A pak i nový hotel Krakonoš.

U něj se nalézá rovnou celý tzv. "Sochařský pohádkový ráj". Schvlálně jestli poznáte tuto pohádku. Nápovědou je název tohoto hotelu.

No a pro ty, kteří narozdíl ode mne neradi chodí, nebo nemůžou chodit do kopců, tak je tu i lanovka.

A poté jsem se po silnici lesem vydal zpět dolů do Mariánských Lázní.

Protože jsem měl ještě čas, než mi z nádraží pojede vlak nazpět do Stebnice, rozhodl jsem se, že se ještě projdu po městě a ochutněm ještě najaké prameny. Třeba Ferdinandův pramen.

Rudolfův pramen

Pramen Alexandra.

Ambrožův pramen.

A navštívil jsem i mariánskolázeňské kostely. Například kostel Nanebevzetí Panny Marie v novobyzantském slohu, který byl postaven zhruba v polovině 19. století.

A na závěr jsem nevynechal ani pravoslavný kostel sv. Vladimíra, který byl vystavěn roku 1900 pro ruské lázeňské hosty. Má nádherný interiér. Škoda jen, že se vevnitř nesmí fotografovat.

Zdroje: wikipedia, místní informační tabule

Další výlety: 139: Pěší výlet kolem Františkových Lázní,138: Výlet po hrázděných domečkách Chebska, 137: Na třicet let starém kole podél Vltavy, 136: Pěší výlet po rozhlednách nad Slapskou přehradou, 135: Moje cesta s plnou polní v Českém ráji, 134 Pěší výlet Čertovou brázdou, 133: Pěší výlet po Kladensku, 132: Inlajnový výlet do pražských Vysočan, 131: Beltainový pěší výlet přírodou z Benešova do Týnce nad Sázavou, 130: Pěší výlet z Mladé Boleslavi do Bakova nad Jizerou, 129: Květný výlet kolem Kouřimi, 128: Pěší výlet z Běchovic do Úval 127: Pěší výlet Modřanskou roklí 126 a níž: viz rubrika výlety a tramping