Vaše děti také nenavštěvují žádný zájmový kroužek?

Patříte i vy mezi takové rodiče, co si myslí, že vašemu dítěti bude lépe doma u televize nebo u počítače než v kolektivu vrstevníků, který spojuje nějaký společný zájem?

ilustrační fotoLibor Čermák

Dnes jsem se dočetl poměrně zarážející informace. Prý až třetina českých dětí nechodí na žádný zájmový kroužek a místo toho sedí doma u počítače nebo u televize (viz Stále více dětí nemá zájem o kroužky, raději sedí u počítače). A přitom jen před pouhými pěti lety bylo takovýchto neorganizovaných lenochů pouze 10 procent!

Co se to děje? Kde se vzal takovýto šokující nárůst? To už dnešní děti nemají kromě sledování televize a her na počítači žádné jiné záliby? To už nechtějí poznat, co to je pocit úspěchu, se kterým se můžou pochlubit svým kamarádům a vrstevníkům? Nemluvě o tom, že zájmové kroužky jsou užitečným doplňkem vzdělávání, které se v dětech snaží zkvalitňovat jejich zájmy a dovednosti, čímž je nezastupitelně připravují budoucí povolání. Kromě toho pestrá činnost volnočasových aktivit je nejlepší prevencí před negativními vlivy ve společnosti, jako jsou drogy, trestné činy a podobné další.

Když si vzpomenu na své dětství, tak jsem chodíval do několika zájmových útvarů týdně. Prostě to, co mne zajímalo, tak vtom jsem měl touhu se nějak zdokonalovat. A tak jsem během týdne navštěvoval třeba hodiny klavíru, skautský oddíl nebo modelářský kroužek. Byl jsem tam mezi kamarády obdobných zájmů, což bylo pro mne velkým přínosem. A kromě toho to byly i zážitky. Například z oddílových výprav. A to jsou samozřejmě takové, které se nikde jinde než v oddíle získat nedají. Zkrátka a dobře, ten, kdo to nezažije, vůbec nemůže vědět, o co se jedná.

A dnes? I přesto, že je mi už přes třicet let, tak se těmto aktivitám věnuji stále. Dvakrát týdně například vedu turistický oddíl, dále modelářský kroužek nebo deskové hry. Prostě ten, kdo jako dítě navštěvuje nějakou zájmovou aktivitu a pokud ho to skutečně baví, tak s tím i roste! Například pokud je někdo nadšený do aktivit turistického oddílu, tak není žádný problém z něj v patnácti letech udělat instruktora, tedy jakého si pomocníka vedoucích. Takový člověk, který se rozhodne takto pomáhat, má už i mezi svými vrstevníky daleko vyšší úctu, než někdo, kdo neví co roupy co. A až takový instruktor bude plnoletý může i on se stát přímo i vedoucím! Založí si svojí skupinku dětí a snaží se pro ně připravovat takový program, aby to bylo zajímavé tak pro něj, tak pro ty děti. A při tom jim bude předávat ty zkušenosti, které tam nabyl on. A děti zas na oplátku budou rády za to, že mají dospělého kamaráda, kterému můžou tykat (jak je to v kroužcích obvyklé) a se kterým si můžou povídat o všem co je zajímá.

Tak řekněte: Není tedy pravidelná činnost vašich dětí v nejrůznějších zájmových útvarech tím nejlepším, co si můžou do života přát? Získají tam jak zkušenosti a znalosti v tom, co je zajímá, a také důležité společenské vztahy mezi ostatními. A to vše budou jistě do budoucího života neodmyslitelně potřebovat.

Související články

Poslání dětských turistických oddílů

Dětská lesní galerie

Nechme děti tvořit, a to i v přírodě!

Braillovo písmo - jak se ho jednoduše naučit

Letní prázdniny v září místo v červenci?

Volnočasové záliby a intriky. Patří to k sobě?

Modelářská inspirace pro dlouhé zimní večery