Tajemství vánočního jmelí

V sobotu na vánoční výpravě našeho turistického oddílu jsme poblíž Ondřejova spatřili na špičce jednoho jehličnanu podivnou obrovskou kouli. Když jsme se podívali blíž, zjistili jsme, že to je jmelí. Jaká to náhoda zrovna vánoční výpravě.

Jmelí je totiž rostlina, která je odedávna jedním z magických symbolů našich vánoc. Proč tomu tak je? Zřejmě asi proto, že jmelí bylo posvátnou rostlinou už pro naše pradávné předky. Například Keltové. Ti ho prý ze stromu sekali pouze zlatými, případně stříbrnými srpy. I když žádné pozůstatky těchto nástrojů se ve skutečnosti nikdy nenašli, tak to zkrátka k jejich mytologii patří. Keltové považovali jmelí za posvátnou rostlinu. Snad proto, že celou zimu dokázalo držet zelenou barvu. Dokonce věřili, že jmelí funguje i jako protijed a že vyléčí každou chorobu. A dokonce se jím ve starověku vykuřovaly domy podobně jako s kadidlem. Zvyk česat jmelí ze stromů tedy pochází z dob dávných a předkřesťanských. Je to tedy s ním velice podobné, jako s vánočním stromečkem (viz „Co možná nevíte o vánočním stromečku?“.

A jak se jmelí dostalo do křesťanských svátků? Zcela určitě je to přenesený předkřesťanský zvyk, kterému se podařilo i jako jiným obyčejům přenést i do novějších křesťanských tradic. Ale existuje například i legenda o tom, že Josef vyřezal kolébku pro malého Ježíška právě z větví jmelí.

A tak se odedávna věří, že je to právě jmelí, které, pokud se zavěsí na vánoce ke stropu, zajišťuje štěstí a ochranu pro celé obydlí. Kromě toho je to i hezká dekorace. Používá se buď původně zelené a nebo pozlacené. Takže, až si ho o vánocích doma zavěsíte, vzpomeňte si, že právě děláte zvyk, který je z vánočních obyčejů jeden z vůbec těch nejstarších.

Použité zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jmel%C3%AD

Vondrušková A.: České zvyky a obyčeje, Albatros, Praha, 2004

Vavřincová V: Malá encyklopedie vánoc, Libri, Praha, 2002

Psal jsem právě před rokem v adventním kalendáři 2013, věnovanému mým předvánočním dárkům:

Zážitková desková hra „Cesta Středozemí“

Psal jsem právě před dvěma roky v adventním kalendáři 2012, věnovanému vánočním a adventním tradicím:

Jak to bylo ze Santa Clausem?

Rád bych také chtěl připomenout některé ne úplně všeobecně známé vánoční koledy. Dnešní odkaz na takovouto vánoční koledu je:

Byla cesta, byla ušlapaná

Související články v rubrice adventní kalendář 2014

1. prosince: Advent začíná, vánoce jsou přede dveřmi

2. prosince: I jako dospělý stále píšu Ježíškovi

3. prosince: Předvánoční Staroměstské náměstí

4. prosince: Barborková námraza

5. prosince: Mikulášské hrátky s ovocem

6. prosince: Pomohlo nám snad strašidlo Mulisák ze Šmejkalky?

7. prosince: Příběh ledního bruslení

8. prosince: Tak byla ta letošní Barbora na ledu a nebo ne?

9. prosince: Urážliví náboženští magoři nemají do našich vánoc co mluvit

10. prosince: Virtuální vánoční výstava

11. prosince: Běžkařské dobrodružství na krkonošských hřebenech

12. prosince: Příběh horolezectví

13. prosince: Vánoční tradice v obrazech (fotomatiné)

14. prosince: Vyrobte si netradiční sportovní betlém