Pěší výlet z Běchovic do Úval

Můj druhý letošní předjarní výlet vedl z Běchovic přes les Vídrholec, do Úval. Tam jsem navštívil Škvoreckou oboru, rozhlednu a stonehenge. A pak kolem železniční trati, přes zaniklou vísku Hol, do Klánovic.

Nejprve jsem se MHD, tedy přesněji řečeno autobusem, dostal do pražských Běchovic. První písemná zmínka o Běchovicích je z roku 1228 (vláda Přemysla Otakara I.)

Ale dnes jsou známé především díky tradičnímu silničnímu běhu na 10 killometrů, který se tu koná už od roku 1897. A tak tu k jeho 120. výročí vznikl letos i tento pomník. A je to nejen běh, co se tady koná. Po té samé trase se už také několik let koná i další tradice, a to závod na inline bruslích.

Já jsem se odtud vydal po červené turistické značce, která nejprve vede kolem požární nádrže.

A pak kolem hlavní železniční tratě ve směru Kolín.

Dorazil jsem až na okraj Újezda nad Lesy, kde jsem šel kolem ohrady s koňmi.

Poté jsem došel až na samotný okraj rozsáhlého Klánovického lesa, kterému se též říká Vídrholec. Jsou zde hezké cestičky pro turisty i pro cyklisty. A také dětská galérie. Tedy galérie dětských obrázků. Jako na první jsem zde narazil na stanoviště s magickým číslem 13 "U kalouse Ušouse". Napadlo mne že pokud by se tudy šlo s dětmi, můžou tyto tabule posloužit na hru zvanou "kimovka", tedy hru na paměť. 

A na dalším stanovišti je i toto dětské hřiště.

Ale to už jsem se dostal ke klánovickému nádraží.

Odtud jsem pokračoval po červené turistické značce ve směru Škvorec a Říčany, ale až tam jsem nešel. I zde jsem šel Klánovickým lesem, který zdobí druhá dětská lesní galerie. Opět sem na ukázku dávám stanoviště s magickým číslem 13. Nejen pro ono magické číslo, ale ještě ze dvou dalších důvodů. Jednak se nalézá v hezkém fotogenickém lesním místě u koryta vyschlého potoka. A za druhé. Děti a milovníci luštěnek, pokud náhodou čtete tento můj zápis, dokázaly byste vyluštit rébus v jeho názvu "3bra3"?

Jak je vidět, turistické značení je už tu hodně dlouho

Přejdu hlavní silnici na Kolín a dostávám se do Škvorecké obory - Králičiny. Je to místo, kde se nalézá spousta zajímavých míst. Například toto jezírko.

Nebo klasicisní most přes říčku Výmolu z roku 1842.

Také jsem prošel kolem Květnické studánky.

A kolem Mariánského dubu.

Po chvíli bloudění oborou i jejím okolím jsem dorazil i do místa, kde stával úvalský hrad Skara. Jeho původ se udává až do 13. století. Za jeho vznikem je údajně pražský rod Olbramoviců. Možná, že zrovna těch, za něhož se vydávala královna Eliška Pomořanská ve filmu "Noc na Karlštejně" převlečená za páže. Hrad byl pobořen za husitských válek a v roce 1508 zcela zničen rytířem Kopydlanským. Dnes už tu jsou vidět pouze zbytky valů, na kterých je navíc postavená chatová osada.

A tak jsem se dostal až do Úval. Při mých výletech v posledních letech jsem tu byl už dvakrát. Jednak v roce 2012 při "Pěší túře do „Záporna“ a pak v loni (viz "Pěšky z Českého Brodu, přes Kounici, Vyšehořovice do Úval"). Ale v obou případech jsem se zde ocitl při pozdním odpoledni a svůj výlet jsem zde ukončoval. A tak jsem neměl čas se městem více projít. Takže jsem to napravil až teď.

První písemná zmínka o Úvalech je kolem roku 1300. A dokonce se diskutuje o jedné z možných lokalit, že se tady, ve dvoře Hostín, možná mohl i narodit první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. A tak tu na náměstí má i svoji sochu z roku 1869.

Já jsem si tady došel na oběd a pak jsem pokračoval k další památce, kostelu Zvěstování Páně.

Byl založen už v druhé půlce 14. století. Ale při opravě ve dvacátých letech 18. století získal dnešní barokní podobu.

Odtud jsem se vydal až na kopec Vinice, kde od roku 2013 stojí ocelová rozhledna.

Žádný vstup se tu neplatí a navíc je volně přístupná. A tak jsem se vydal nahoru. Výstup není pro každého, protože podlaha je všude z ocelových roštů.

Takže kdo trpí zavratí a vadilo by mu, že celou cestu nahoru i na hrorním ochozu bude vidět celou výšku pěkně pod sebou, tak na ni vylézat samozřejmě nemusí.

Ale to není můj případ, protože já si naopak v takovýchto pocitech libuji, hlavně když vím, že nemůžu propadnout dolů. Akorát  to nechce vyndavat nic malého, aby to náhodou nepropadlo dolů. A tak jediné, z čeho mívám na takovýchto rozhlednách vždycky strach, je to, aby mi tu náhodou nedošly baterie u foťáku a já je zde nahoře nemusel vyměňovat. Ale i tentokrát tato moje obava vyšla naprázdno. A tak bych chtěl títmo alespoň poděkovat dvoum chlapcům cyklistům, kteří mne tu nahoře vyfotografovali.

A co je vidět z rozhledny? Například Úvaly s železničním viaduktem "Devět kanálů" (viz Pěší túra do „Záporna“).

Nebo hory a kopce na severu Čech (České středohoří, Říp, Bezděz, Ralsko, Ještěd, Krkonoše).

Když jsem si rozhlednu vychutnal, vydal jsem se podél Aleje úvalských dětí, vysázené v roce 2012. 

A přes pole jsem se dostal k další místní zajímavosti, ke zdejšímu "stonehenge" čili novověké skupině menhirů.

A dokonce je tu napsáno, že tyto kameny můžou sloužit i k lezení mládeže. Takže je to vlastně něco jako hřiště a meditační místo dohromady.

Vrátil jsem se zpět do Úval a napojil se na čevenou turistickou značku, která vede Klánovickým lesem

A přímo kolem železniční tratě.

A u této cesty se nalézá další zajímavé místo v lese. Zaniklá středověká vesnice jménem Hol. V pramenech je poprvé uváděna k roku 1346 (rok kdy u Kresčaku zahynul král Jan Lucemburský). Bohužel zanikla o necelých sto let později během husitských válek. Ale kupodivu jsou tu i dnes stále ještě vidět v lese půzůstatky zdejších budov. Nevím, jestli to je na té fotografii dobře vidět, ale patrné jsou zde například obdélníkové valy, svědčící o tom, kde stála největší obytná budova. A další zdejší stavby.

Já jsem odtud dál pokračoval po červené turistické značce. Nejprve jsem přišel k myslivně Štamberku.

A pak ke studánce. 

Takto jsem se dostal až na klánovické nádraží, kde jsem tento svůj druhý letošní pěší výlet ukončil.

Opět jsem se hezky prošel, protože v nohách mám po tomto výletu minimálně sedmnáct kilometrů.

zdroj: www.mapy.cz, wikipedie, místní informační tabule, http://www.uvaly.cz/rozhledna-vinice/

Další výlety: 127: Pěší výlet Modřanskou roklí 126: Procházka podzimní Prahou, 125: Pěší túra kolem Kolína, 124: Pěší výlet z Uhříněvsi, přes Dobřejovice, do Stránčic,123:Pěší výlet z Dobříše přes Nový Knín, 122: Pěší výlet okolo Tábora, 121: Pěší výlet z Hořovic přes Valdek do Jinců, 120: Z Nové Paky po stopách duchů a strašidel ,119: Pěší výlet ze Sobotky Plakánkem na Kost, 118: Pěší výlet hruboskalským skalním městem, 117: Peší výlet kolem Trosek, 116: Pěší výlet do Jičína po stopách Rumcajse, 115 a níž: viz rubrika výlety a tramping