Pěší výlet podél Sázavy

K řece Sázavě se vždy snažím udělat výlet minimálně jedenkrát za léto. Kolem ní se totiž nalézají místa, která ve mne vždy vyvolají tu pravou letní náladou vonící přírodou a dobrodružstvím.

Svůj výlet jsem tentokrát začal tak, že jsem v Praze nasedl na autobus č. 382, který jede z pražských Hájů. A s ním jel do Stříbrné Skalice. První písemná zmínka o tomto městě je z roku 1361 (doba vlády Karla IV.). I když podle kronik zde stával skalický hrad už někdy v 8. století, za časů Přemysla Oráče. Město se od 16. století vyznačovalo tím, že se zde těžila ruda, a to hlavně stříbrná, zlatá a olověná. A od toho zřejmě vznikl onen přívlastek „Stříbrná“. Dnes se tu těží už jen žula. Hezké je tu také náměstí, kde se mimo jiné nalézá stará radnice z 18. století.

Vydal jsem se po hlavní silnici, kde jsem například minul románský kostelík sv. Jakuba z konce 12. století.

A pak se vydal chatovou osadou Marjánka. Mimochodem před dvěma lety jsem tu také začínal jeden ze svých posázavských výletů, viz „Po magických místech kolem trampské řeky“.

Cesta mne přivedla přímo k Sázavě, odkud jsem se dal doprava, podle toku řeky.

Prošel jsem nejprve chatovou osadou Čapík

A pak osadou Klučka.

Zde na mne udělali dojem především chaty postavené na skálách.

A tak jsem přišel do Chocerad. První zmínka o obci pochází již z roku 1250. Prošel jsem kolem kostela Nanebevzetí Panny Marie. I zde jsem se před dvěma lety ocitl při jednom ze svých výletů, tentokrát „Údolím Chroustů za středověkými hrady u Sázavy“

Došel jsem si tady na oběd a pak přešel most přes Sázavu.

A pokračoval jsem po silnici podél kolejí. Až jsem přišel do vísky Vlkovec.

Žlutá značka tady sice odbočuje nahoru do kopců, ale já jsem se vydal dále po silnici, též podél kolejí.

Až jsem přišel do Růženína u Samechova. Ten je známý především díky sklárnám firmy Kavalierglass.

Tam jsem odbočil, vydal jsem se podél Vodslivského potoka.Tato cesta vede opět chatovými oblastmi. V tomto případě se jedná o osady Hajčice a 70. míle.

Jak vím z knížky Boba Hurikána „Dějiny trampingu“, v těchto místech se trampovalo už za první republiky.

Za osadou 70. míle jsem se opět napojil na žlutou turistickou značku, která odtud vede až do Ledečka. Přešel jsem Vodslivský potok.

A pak pokračoval zdejšími lesy a loukami.

Cesta mne například dovedla až k dojetřické hájovně, kde je ukazatel.

A pak zase les. Tady se mi například povedlo na fotku zachytit tuhle užovku obojkovou, která se tady rozvalovala přímo na cestě. Jak jsem si všiml, zřejmě byla po obědě.

Žlutá turistická značka mne pak přivedla ke klasické hájovně na kraji lesa v místě zvané „v Soudném“. Jako na správné hájovně na ní vysejí i skutečné parohy. A před ní se v ohradě pasou koně.

Cesta pak vede po okresní asfaltce a turisty dovede do vísky Bělokozly.

Zde mne upoutal pahýl jednoho velice starého a zřejmě i památného stromu. Ovšem dobrá zpráva je jistě to, že opět na něm vyrostlo několik větviček, takže strom pořád žije.

Žlutá značka pak vede opět po okresních silnicích a mimo jiné i pod zdejším vrcholkem Chlumek, pod kterým se páslo stádo krav.

A za chvíli jsem přišel do další vísky. Hned na začátku se tu v ohradě pasou dva koníci. Což je možná tak trochu symbolické, neboť se nalézám ve vesničce zvané Vraník. Jsou o ní první záznamy z roku 1600  (doba Rudolfa II.). I tedy přesto, že tito zdejší koně nejsou černí, ale pouze hnědí.

Ovšem nalézá se tady jedna prastará památka. Hned nad vsí se nachází protáhlé návrší, které bylo osídlené už v pravěku. Jak už v době bronzové, tak v době halštatské. A v 9. století tu bylo i raně středověké hradiště o rozloze cca 7 hektarů, ze kterého se zachovaly části vnějšího obraného valu i zbytky valů vnitřních.

Když jsem se pak doma podíval na mapu, abych zjistil umístění zdejšího archeologického naleziště, zjistil jsem opět velice zajímavé geometrické vztahy s  podobnými místy v okolí. Na protilehlém břehu Sázavy se totiž nalézají Mrchojedy. Tam jsem byl v loňském roce. Nalézá se tam zvláštní kámen, o němž jsem napsal speciální blogový článek „Tajemství kamenného muže z Mrchojed“. Už u něj jsem si všiml několik zajímavých geometrických vztahů. A možná i nákres, který mi připomínal meandr řeky Sázavy kolem nedalekého města Sázava. Pokud však spojíme vrch u Vraníka s tímto kamenem, nemžeme si nevšimnout skutečnosti, že tato spojnice vede přesně v ose, která rozděluje jiný sázavský meandr, a to ten, ve kterém leží nedaleká obec Přívlaky. Náhoda? Nebo, že by zdejší dávné památky měly skutečně nějakou hlubší souvislost se zde protékající řekou?

Ale to není všechno. Na téže mapě jsem zjistil ještě jednu zajímavost. Nedaleko odtud se nalézá další dávné hradiště, a to Dojetřice. (Viz reportáž z mého výletu „Na výletě kolem Sázavy je vždycky příjemně“). Pokud si ho vyznačíme na mapu a společně s ním i kamenného muže v Mrchojedech a tuto lokalitu u Vraníka, zjistíme, že společně vytvářejí pravoúhlý pythagorejský trojúhelník s poměrem stran 3:4:5. Že by skutečně dávní pravěcí stavitelé určovali místa svého působení na základě matematických a geometrických souvislostí?

A tak jsem se dostal opět až k železnici. Co se týká odjezdu vlaku, mám ještě čas. A tak jsem se vydal do nedaleké obce Přívlaky. Procházel jsem tudy sice před dvěma roky při svém pěším výletu „Po magických místech kolem trampské řeky“, ale na prohlídku obce tenkrát nebyl čas. Jenže teď mám, a tak si to tu projdu. Je to vesnice, ve které dominují hlavně chaty. Možná, že filmoví fanoušci tu budou hledat reálné gymnázium ze studentských komedií J. Žáka. To se mělo nalézat ve fiktivním  stejnojmenném městě. Tady ho skutečně nenajdete. Je tu však například zvonice.

A pak nádherné skály nad Sázavou.

Když jsem se tady prošel, rozhodl jsem se, že už půjdu na nádraží do Ledečka, které se odtud nalézá asi jeden kilometr. Cestou jsem ještě narazil na výhled na řeku Sázavu, jenž tu nedávno vznikl, když tu na stráni udělali průřez stromy.

Na nádraží jsem tu byl například vloni, kdy jsem tady začínal další ze svých posázavských toulání, viz „Pěší výlet do Posázaví“. Než přijel vlak, došel jsem si ještě do zdejší restaurace na večeři a pak nasedl do motoráku. Ten mne odvezl do Čerčan, kde jsem přestoupil na vlak do Prahy. Jsem rád, že se mi povedl další dobrodružný výlet kolem Sázavy, jenž měřil celkem 25 kilometrů. A i přesto, že okolí této řeky mám prochozené skutečně křížem krážem, opět jsem zde nalezl místa, kde jsem ještě nebyl.

Zdroje informací: wikipedie   

Použité mapy: www.mapy.cz

Foto: Libor Čermák

 

Související reportáže z dalších výletů:

58: Na inline bruslích z Nymburka do Libice

57: Pěší túra kolem Úštěku

56. Na kole podél Labe

55. Pěšky z Kbel do Staré Boleslavi

54: I moje cesta na Okoř byla jako žádná ze sta

53: Inlajnový výlet okolo Tróji do Stromovky

52: Ze Žebráku po magických místech Berounska

51: Pěšky kolem Jílového

50. Pěší túra do Kolína

49: Pěší túra po Křivoklátsku

48: Pěší túra předjarní Šárkou

47: Na běžkách kolem Chuchle

46: Na běžkách jihovýchodní Prahou

1-45: výlety a tramping