Pěší výlet po Slavkovském lese

Můj poslední výlet, který jsem udělal během své dovolené na Chebsku, vedl do 18. nejvyššího pohoří v Česku, do Slavkovského lesa. Vydal jsem se do okolí Lázní Kynžvart a Kladské.

V Česku máme celkem šestnáct pohoří, jejichž výška přesahuje 1000 metrů. Seřazené podle výšky jsou takto: Krkonoše, Jeseníky, Králický Sněžník, Šumava, Moravskoslezské Beskydy, Krušné hory, Rychlebské hory, Jizerské hory, Orlické hory, Šumavské podhůří, Novohradské hory, Český les, Hostýnsko-vsetínská hornatina, Javorníky, Ještědsko-kozákovský hřbet a Hanušovická vrchovina. Slavkovskému lesu tato kategorie unikla jen o sedmnáct metrů, protože jeho nejvyšší vrchol Lesný měří 983 metrů nad mořem. Ale třeba takové Slezské Bekydy měly na české straně se svojí Velkou Čantoryjí tuto smůlu jen o pět mětrů. Protože výška se měří k hladině moře, nedá se v těchto případech dělat nic jiného, než čekat několik tisíciletí na to, až začne nová doba ledová. To se hladina světových moří sníží až o sto metrů. A v Česku tak získáme minimálně dalších šest tisícovkových pohoří. Kromě Slezských Beskyd a zdejšího Slavkovkého lesa to bude nově ještě Zlatohorská vrchovina, Bílé Karpaty, Podbeskydská pahorkatina a Doupovské hory. Ty totiž mají všechny výšku přes 900 metrů nad mořem.

Svůj výlet Slavkovským lesem jsem započal na nádraží Lázně Kynžvart, kam jsem se dostal samozřejmě, jak jinak, než vlakem.

Vydal jsem se po žluté turistické značce. Bohužel trošku poprchávalo. A tak když se podíváte na fotografii Pastevního rybníka, možná, že tu a tam spatříte na jeho hladině kruhy.

Kousek za ním se nalézá Kynžvartský kámen. Můžeme na něj spatřit dlouhé a hluboké pseudoškrapy, které vznikly ve třetihorách zvětráváním živce v žule.

Asi po kilometru a půl jsem dorazil do města Lázně Kynžvart, kde jsem si v samoobsluze koupil něco k snídani. Je zde například kostel sv, Markéty z roku 1870.

A protože jsou zde lázně, nalézají se zde i léčivé minerální prameny. Toto jsou prameny Viktor a Helena. A tak jsem si teď vzpomněl na naše letní tábory, jehož kuchyni tradičně obsluhují vedoucí tohoto jména. 

Pramen Richard u léčeben. Mimochodem, i to je jméno vedoucího našich táborů. A protože se v okolí Lázní Kynžvart nalézá i pramen Tereza, už jsem jen čekal, zda tu také náhodou někde nenarazím na pramen Dáša nebo dokonce Libor. Bohužel asi ne.

Z Lázní Kynžvart jsem se vydal po červené turistické značce. Jenže pořád poprchávalo.

A co víc, cestu tu překřižoval rozbahněný potok. Obejít to nešlo, protože kamkoliv by člověk vstoupil, měl by mokro v botách. Co teď? Vrátit se do Lázní Kynžvart a jít do Kladské jinudy? Ne. Naštěstí jsem byl v lese, kde leželo plno spadaných větví. A tak jsem si z nich udělal takový provizorní most a bahno jsem přešel opatrně po nich. Překážka zdolána.

Došel jsem až k lesnímu Uhlířskému rybníku. I přesto, že meteoradar na mém mobilu mi ukazoval, že ty mraky mají každou chvíli přejít, pršelo stále.

A pak to najednou přišlo. Kýžený konec mraků a modrá obloha. Právě se nalézám pod kopcem Lysina, která je se svými 982 metry nad mořem druhým nejvyšším vrcholem Slavkovského lesa.

Konečně jsem dorazil do Kladské. A to nejprve k hrobu knížete Sigismunda Schönburga-Waldenburga.

U jehož zámečku v alpském stylu byla tato lovecká osada v roce 1875 založena.

Nalezneme zde i muzeum - Dům přírody, který bohužel byl v době mé návštěvy zavřený.

A pak jsem se šel projít národní přírodní rezevací Kladské rašeliny.

Vede jí asi dva kilometry dlouhá naučná stezka

Vede i kolem třech místích rybníků. Jsou to Malý a Velký Bahňák a tento největší Kladský rybník.

Já jsem ji samozřejmě celou prošel a fotografoval, jak jen to jde. A z výsledných fotografií jsem vytvořil speciální fotoblog "Obrázky z Kladské".

Pak jsem si došel v Kladské na oběd do Myslivecké hospůdky.

V ní zaplesá srdce nejen myslivcům, ale i sportovcům.

Poté jsem si vyfotografoval další z místních srubů, které jsou postaveny v alpském stylu, a kterými jsem též doplnil svůj fotoblog "Obrázky z Kladské".

Abych nešel stejnou cestou na zpět, vydal jsem se po silnici, a to opět k Uhlířskému rybníku, jenž jsem si už konečně mohl vyfotografovat za pěkného počasí.

Tentokrát jsem se vydal do Lázní Kynžvart po modré turistické stezce, která vede přeci jen o něco širší lesní cestou než ta červená.

Ta mne dovedla až k Vysokému sedlu, kterým protéká Lipoltovský potok. A nedaleko od něj se dá dostat až na vrchol Lesný s 983 metrů nejvyšší vrchol Slavkovského lesa.

Já jsem se ale vydal po žluté značce, která mne dovedla ke zřícenině hradu Kynžvart.

Hrad byl založen roku 1242 králem Václavem I., a to jako královský strážní bod. Písemná zmínka z roku 1287 uvádí, že byl v držení štaufského rodu Hartenberků. K tomuto rodu patřili i Englhart a Albert z Kynžvartu, kteří najímali žoldnéže, aby přepádávali kupce a měšťany. A tak v červenci 1347 nechal Karel IV. proti nim uspořádat trestnou výpravu. Během ní byl hrad pobořen, přičemž císař zakázal jeho obnovu. Tu povolil až král Václav IV. v roce 1398 jeho dalšímu majiteli, kterým byl Hynčík Pluh z Rabštejna. Jeho majitelé se střídali a hrad tentokrát vydržel až do třicetileté války, když byl v roce 1647 dobyt Švédy. A pak i rozbořen císařským vojskem. Na konci 17. století byly kmeny a další materiál použity na stavbu zámku Kynžvart.

Já jsem si hrad opět vyfotil a opět udělal specializovaný fotoblog "Zřícenina hradu Kynžvart".

Vydal jsem se dál. Dorazil jsem opět do Lázní Kynžvart, kde jsem se už tak moc nezastavoval. Měl jsem namířeno po zelené značce k již zmíněnému zámku Kynžvart.

Byl postaven na místě tvrze ze 16. století, kterou zbudovali Páni z Cedvic.

V roce 1630 získali tvrz i okolní panství Metternichové, kteří ji nejprve nechali přestvět na barokní zámek.

A v 19. století na zámek ve stylu víděňského klasicismu.

Bohužel časová tíseň mi nedovolila jeho prohlídku vevnitř. A tak jsem se vydal na nádraží, protože zanedlouho mi měl jet vlak zpět do Stebnice. 

Zítra se budu vracet zpět domů do Prahy. A myslím, že jsem tady na Chebsku udělal hezkých pět pěších výletů. A jeden z nich právě teď. Prošel jsem se místními hlubokými lesy, a tak je vidět, že zdejší pohoří má své jméno oprávněně.

Zdroje: wikipedia, místní informační tabule

Další výlety: 141: Peší výlet z Chebu do Františkových Lázní, 140: Výlet po Mariánských Lázních a jeho okolí , 139: Pěší výlet kolem Františkových Lázní, 138: Výlet po hrázděných domečkách Chebska, 137: Na třicet let starém kole podél Vltavy, 136: Pěší výlet po rozhlednách nad Slapskou přehradou, 135: Moje cesta s plnou polní v Českém ráji, 134 Pěší výlet Čertovou brázdou, 133: Pěší výlet po Kladensku, 132: Inlajnový výlet do pražských Vysočan, 131: Beltainový pěší výlet přírodou z Benešova do Týnce nad Sázavou, 130: Pěší výlet z Mladé Boleslavi do Bakova nad Jizerou, 129: Květný výlet kolem Kouřimi, 128: Pěší výlet z Běchovic do Úval 127: Pěší výlet Modřanskou roklí 126 a níž: viz rubrika výlety a tramping