Páta a kolo Zláťa: Cesta pod Vyšehradem

Páťa šlapal do pedálů kola, jak to jen šlo. Na hodinkách si kontroloval čas. „Zatím je to pět minut.“ Teď ho zrovna míjelo auto, ale vše dopadlo dobře. Páťa šlapal dál. Právě byl na deseti minutách. Podaří se ještě ty tři minuty?

Tento díl navazuje na předešlou část  „Páta a kolo Zláťa: Opravdu zvláštní kolo“

V tom mu ale zazvonil mobil. „To snad není pravda!“, zalamentoval. „Pouhé tři minuty mě dělily od Zláťova výletu!“ Teď mu najednou zavolala mamka, jak, že to s ním vypadá a kde se nalézá. Zláťa poradil Páťovi, ať se jí také zeptá, zda se může ještě víc projet. „Klidně se projeď. Ale do večeře ať jsi doma.“ Páťa poděkoval a začal jet zbrusu nových třináct minut. Připravit, pozor, teď! Už to bylo pět minut, za chvíli deset. A to už se to začalo blížit. Dvanáct minut. V tom se opět ozval Zláťa „Ještě šedesát sekund a máme vyhráno! Páťa se tu minutu snažil šlapat, jak jen to šlo. Hlavně ať se mu zas něco nečekaného nepřihodí. A najednou už nejel po oné okresní silnici. Místo toho se ocitl v Praze pod Vyšehradem. Ten se tyčil vlevo nad ním, na kopci. A pod ním se nalézaly zvláštní kubistické vily. Když se Páta otočil za sebe, byl tam železniční most a v dálce Hradčany. Páťa koukal a nemohl uvěřit svým očím, kde že se to objevil. Přímo v samotném hlavním městě.

„Tak tohle nad tebou Páťo je Vyšehrad a bazilika svatého Petra a Pavla. Tam prý odněkud skákal Horymír s Šemíkem přes Vltavu. A ty se teď vydej po tom širokém chodníku. Je to i cyklotrasa.“

Páťa ho poslechl a podjel nejprve Vyšehradský tunel. Jel kolem loděnic, pak podél plaveckého bazénu v Podolí, až dorazil k Branickým skálám. „Jestlipak Páťo, víš, že tyhle skály za druhé světové války sloužily nacistům jako podzemní továrna? Ale nikdo neví, co zde vlastně vyráběli. Schválně se jeď podívat za ten dřevěný kostelík s kalichem. Páťa tedy Zláťu poslechl a opatrně přejel silnici. A skutečně. Za kostelíkem se nalézá zazděný vstup do skály.

Potom se vrátil zpět na druhou stranu silnice, kde se je menší sjezd. Alespoň už bude pryč od aut. Tady potkával hlavně cyklisty a také inlinebruslaře. A občas se zde objevil i bějaký koloběžkář nebo kolečkový lyžař. Vždyť ti všichni jsou zde jako doma. Ale najednou si pomyslel, že se také bude muset nějak vrátit domů. A tak se svého královského jízdního kola zeptal: „A Zláťo, když se budu chtít vrátit domů, to asi budu muset najet dalších třináct minut. Že asi jo.“

„No to si piš! Ale tak jednoduché mít to také nebudeš.“

„Co že?“

Ty kromě těch třinácti minut nepřetržitého šlapání budeš muset udělat ještě něco.

„To jako nestačí k návratu?“ zeptal se Páťa.

„Ne odpověděl Zláťa. Na každém našem výletu na tebe čeká nějaké zvláštní poslání. A teprve až ho splníš, můžeš si na mne odšlapat těch kýžených třináct minut pro přesun v prostoru. V Páťovi hrklo. Ale co. Alespoň ty výlety budou zajímavější a dobrodružnější. 

(pokračování příště)

Páťa a kolo Zláťa (seriál) 1. díl: Nečekaná výhra, 2. díl: Opravdu zvláštní kolo

Reportáže z mých výletů: které s tímto dílem souvisí:

Inline výlet kolem Vltavy

Předjarní pěší výlet Kunratickým lesem

Další moje příběhy pro děti a mládež na mém blogu:

Seriály:Páťa a kolo Zláťa (seriál) Seriál „Vánoční doba“Seriál „Inlajnový duch“Seriál „Hrdinové Čeksasu“Výročí havárie UFO (seriál)	Pohádky:Pohádka „O bílé paní Bradlecké“ a další mé dárky čtenářůmMůj blogerský vánoční speciál s pohádkou „O zakleté královně a kouzelném amuletu“O Honzovi a říční víle StříbravěVánoční doba: Nová pohádka i na Den přípitků (O dračím stromu)Jak inlajny chtěly být čistéJak se planety učily bruslitPohádka o (ne)šťastné Třináctce