Naučme se dívat na politické strany podle evropského měřítka

Politické strany dnes už nejsou jen to, jakou politiku hájí u nás doma v České republice. Se stále více a více se sjednocující Evropou vznikají různé sdružení stran a frakce Evropského parlamentu. Je zajímavé sledovat kdo se s kým spojuje.

 Ve Spojených státech amerických je zajímavé uspořádání. Vedle mnoha menších politických stran zde existují dvě velké, které se prakticky dělí o moc v USA. Jednak je to demokratická strana – tedy jakási americká levice, která zhruba reprezentuje hodnoty mezi pravým a levým středem. A pak je to republikánská strana reprezentující konzervativizmus či neokonzervativizmus. Tyto dvě strany působí po celých spojených státech. A pokud tedy někdo v jednotlivých státech volí toho či kterého kandidáta z té či oné strany, vlastně tak psychologicky podpoří i celou stranu.

 V Evropské unii dosud byla většina politických stran zaměřena převážně na domácí problémy v jednotlivých státech, ale i to se mění. Můžeme to sledovat například při vzniku politických frakcí Evropského parlamentu, kdo jak se jak s kým spojuje a kdo jak s kým spolupracuje. Činnost politických stran se tak postupně stále více stěhuje směrem k celoevropské spolupráci. A s postupným evropským sjednocováním, to bude platit stále víc a víc. 

   Takže stále více začíná platit, že při každých případných volbách vhozením lístku s kandidáty té či oné politické strany už nepodporujeme pouze onu domácí stranu, ale spolu s ní vlastně i její evropské spojence. Takto to samozřejmě nejvíc působí ve volbách do Evropského parlamentu, ale i ve volbách do národních parlamentů to může na základě příslušnosti k frakci naznačovat, jakou politiku by strana ráda dělala i na domácí půdě.  

  Příklad:  Kdo se rozhodne dát hlas České straně sociálně demokratické, vlastně tím podpoří nejen ČSSD, ale i například britskou labouristickou stranu, francouzské socialisty (jejímž členem byl například i bývalý prezident Mitterrand) nebo německou SPD, neboť každý dílčí úspěch i v jednotlivých státech je jakási psychologická podpora pro celkové vyznávané hodnoty. Viz Skupina sociálních demokratů v Evropském parlamentu 

Další příklad. Kdo se například rozhodne podpořit ODS, dá tím vlastně i jakousi psychologickou podporu nejen například britským konzervativcům, ale třeba i kontroverzní polské politické straně Právo a spravedlnost jednovaječných dvojčat Kačinských nebo lotyšské nacionalistické straně Za vlast a svobodu. Viz European Conservatives and Reformists.

 Kdo se rozhodne dát hlas KSČM, tak tím nejen že podpoří další evropské komunistické strany, ale i například takovou severoirskou Sinn Féin, známou jako politické křídlo Irské republikánské armády. Viz Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice 

 Kdo se rozhodne podpořit lidovce, vlastně tím i podpoří i Evropskou lidovou stranu, jejímž členy jsou také například i německá CDU, italská „Vzhůru Itálie“ Silvia Berlusconiho nebo francouzská UMP současného prezidenta Sarkozyho.  Jsem tedy přesvědčen o tom, že sjednocená Evropa potřebuje i sjednocenou politiku.

Zkusme se nad tím zamyslet dřív, než vhodíme do urny svůj hlasovací lístek.