Mohl jsem svým blogem ovlivnit prezidentskou volbu?

V posledních týdnech se mi občas stává, že mne frustrovaní stoupenci neúspěšného kandidáta na prezidenta zahrnují kritikou mých článků. A to kolikrát obdobným způsobem jako kritizovali samotného Miloše Zemana. Ale kdyby jen to.

Ano, občas mi příjde meil, co že jsem si to dovolil psát. Dokonce jsem našel takové rekace na FB svých konkurenčních kolegů z našeho zastupitelstva. Z nichž někteří si dovolili opřít, a to já v komunální politice považuji za obzvlášť zvrácený přístup, nejen do mých politických názorů, ale i do mých dalších nepolitických aktivit ze soukromého života. To do komunální politiky nepatří a voliči by to měli trdě spočítat každému, kdo s něčím takovým začne. I když jsem jim pak slušně poděkoval alespoň za propagaci mého blogu. Protože i takováto propagace je propagace mých názorů.

Ano, věnoval jsem se prezidentské volbě i na blogu. Ostatně podobně, jako jsem se občas věnoval politickým záležitostem po těch celých deset let, co jsem tady na blogu (viz moje blogerská rubrika Politika a společnost ). A že jsem v době voleb psal články denně? Tak podívejte se. V tuto chvíli mám na blogu 1764 článků, a to na nejrůznější témata (více než 60 rubrik). A jestliže za pár dní tomu bude deset let, co sem píšu, tak je to v průměru jeden článek za dva dny. Čili jinak řečeno, psát články denně není pro mne žádný problém stejně, jako to pro mne byl problém po celých těch deset let. Zkrátka a dobře jsem člověk, kterému v hlavě pořád něco šrotuje a nerad si své myšlenky nechává jen pro sebe.

Ale vraťme se k těm frustrovaným drahošovcům a pražskokavárečníkům. Pan Halík prý nedávno někde řekl, že po prezidentských volbách viděl slzy v očích mladých lidí. Tedy asi to, že viděl slzy v očích těch, kteří nevolili Miloše Zemana, protože určitě všichni mladí lidi nevolili Drahoše. Zajímavá to rakce. Jako kdyby vítězství Miloše Zemana a prohra Jiřího Drahoše nějak ohrožovala demokracii v Česku či dokonce jejich existenci. I když oni si to z nepochopitelných důvodů skutečně myslí! A co já s tím? Jestliže nastává pláč a skřípění zubů u těch, kteří by rádi v České republice nejraději nastolili ještě hlubší či dokonce hluboký multikulturalismus, jako tomu je v některých státech západní Evropy, je to pro mne jako pro antimultikulturalistu a antineomarxistu samozřejmě jen balzám na nervy.

A z podobných světových stran se za moje články začali navážet i na mne. Jako kdyby jeden jediný bloger dokázal něco ovlivnit. I když po pravdě řečeno, tak za leden čtenost mých článků po několika letech překročila 60 tisíc přečtení. A rozdíl mezi J. Drahošem a M. Zemanem byl asi jen  cca 150 tisíc hlasů. A to není zas tak velký poměr. A tak říkám, že pokud by moje články přesvědčily byť jen jednoho nerozhodného voliče, tak bych to samosřejmě považoval za svůj velký úspěch.

Související články:

V Praze se chystá demonstrace proti svobodě a demokracii

Je váš postoj skutečně i váš názor?

Neomarxisti, ruce pryč od pana kardinála!

Česko je nejdemokratičtější země světa

Prezident byl zvolen, život jde dál. Nebo ne?