Kvůli 30. výročí sametové revoluce nezapomínejme na 80. výročí 15. března!

Všude pořád slyším, jak kde, kdo ve sdělovacích prostředcích stále připomíná letošní 30. výročí sametové revoluce. Ale zatím si moc lidí nevzpomnělo na chystané 80. výročí 15. března 1939, kdy nás obsadilo nacistické Německo.

Třicáté výročí sametové revoluce je sice také hezky kulaté výročí. Ale není to jediné, které letos budeme slavit. Například výročí 15. března 1939, kdy zbytek tehdejší Československé republiky, ten, co nám zbyl po Mnichovské zradě, obsadila německá armáda a vznikl tím Protektorát Čechy a Morava.

Ano, výročí sametové revoluce je výročí nabytí svobody. Ale výročí německé okupace je zas výročí ztráty svobody! Proto si myslím, že bychom si toto výročí měli připomínat daleko víc než cokoliv jiného. To proto, aby si lidi nemysleli, že svoboda a demokracie je něco automatického. Není. Když si projedeme celé 20. století a spočítáme si, kolik let jsme v něm žili ve svobodě a kolik v nesvobodě, dostaneme se zhruba k poměru 60 : 40 let z pohledu nesvobody.

A 2. světová válka, to nebylo jen střílení a válčení. To byla i ztráta svobody slova, ztráta svobodného myšlení, rozpouštění spolků, zatýkání českých lidí, udávání gestapu, politické věznění a popravy našich lidí a mnoho dalšího špatného, co určitě nechceme, aby se zas někdy opakovalo. A nesmíme přes "aureolu" výročí sametové revoluce ani zapomenout na 17. listopad 1939, kdy nacisté obsadili a uzavřeli vysoké školy, pozatýkali studenty, na 1200 jich odvlekli do koncentračních táborů a 9 z nich dokonce popravili.

Ano, slavme výročí 30. výročí sametové revoluce. Ale nezapomínejme ani na tato na výročí událostí, které byly pro svobodu a demokracii českého národa možná daleko zásadnější. Jako jakési memento mori, že o svobodu a demokracii můžeme kdykoliv zas přijít. Vždycky totiž může přijít někdo, kdo nám bude chtít diktovat, co si máme a nesmíme myslet. Vždycky může přijít někdo, kdo nám bude tvrdit, že jeho ideologie je ta jediná správná a všem ostatním nadřazená. Vždycky může přijít někdo, kdo bude chtít někoho pronásledovat třeba jen za jeho projevený názor. Vždycky se může někdo objevit, kdo bude chtít někoho udávat jen proto, že bude mít radost z toho, že někdo jiný je za něco potrestaný. Lidi jsou lidi a ti, co jsou přesvědčeni o vlastní nadřazenosti, jako to například dělali nacističtí Němci, jsou zvlášť nebezpečí. A můžou se objevit kdekoliv a kdykoliv.

Proto bychom si měli tato smutná výročí připomínat i proto, aby to bylo varování pro budoucnost.

Související články:

Jaké novoroční předsevzetí by si do nového roku měla dát "pražská kavárna"?

Kdy je rozmanitost kultur obohacení a kdy ohrožení?

Ne, abys to někde říkal, co si doma povídáme. Mohli by nás za to zavřít!

Lidi by se měli naučit bojovat s nadřazeneckými ideologiemi