Krajem kolem Foglarovy Sluneční zátoky

Jakým pak bych to byl pátračem po trampské historii, kdybych si i já občas nejel někam za trampovat. A tak jsem si zabalil batoh, stan, spacák a karimatku a vydal jsem se na několik dní k Sázavě. A to na Stvořidla.

Samozřejmě, že jsem tam jel vlakem. Autem jezdí tábořit dle mého názoru většinou mastňáci a mezi ty se řadit, to by byla ostuda. A navíc cesta „Posázavským Pacifikem“, je to, co k táboření na Sázavě neodmyslitelně patří. Malebné zákruty Zlaté řeky, chatové osady, kempy, dětské tábory, tunely, hrady, to vše se dá spatřit cestou motoráčkem z Červan do Světlé nad Sázavou. Když jsme přijeli na Stvořidla, přešel jsem zdejší lanový most přes Sázavu a ubytoval jsem se ve zdejším kempu.

Druhý den na mne čekala první z mých naplánovaných pěších túr. Můj cíl byl jasný. Nedaleká Ledeč nad Sázavou a okolí. Cestou se však musím ještě určitě zastavit ve Sluneční zátoce, louce, kam jezdíval tábořit se svým oddílem Jestřáb, tedy přední osobnost českého skautingu a literatury, známější spíše pod občanským jménem Jaroslav Foglar.

Vlastně i samotná Stvořidla jsou z hlediska trampské historie zajímavé. Nejen, že tu řeku zdobí řada větších i menších balvanů, které zde vytvářejí nádherné peřeje. Ale jak jsem se dozvěděl v Ledečských novinách, tak právě zde měla svůj osadní kemp i trampská osada Havaj, která vznikla z dřívější dívčí trampské osady Albatros, založené roku 1957v Ledči nad Sázavou. (Perla Posázaví a trampové - IV.)

A tak jsem se vydal směr Ledeč nad Sázavou. Opustil jsem kemp a prošel zdejší chatovou osadou, kde jsem přešel lávku přes Koutecký potok. A zde u lávky stojí informační tabule. Když jsem ji zdálky spatřil, nejprve jsem si myslel, že na ní bude asi zmíněno něco o historii zdejších osady. Avšak to, co tam bylo, mne docela mile překvapilo. Zdejší potok, který od Foglarova oddílu dostal přívlastek „Zlatonosný“,  totiž posloužil jako dějiště šestého úseku celotáborové etapové hry „Alvarez“. Chlapci měli za úkol nalézt v jeho peřejích kovové pouzdro se zprávou o dalším postupu hry. Úkol to byl docela těžký, a tak v něm nevyhrála ta hlídka, která vycházela z logické úvahy, ale ta, které pomohla čistá náhoda.

Jak je vidět skauti si toto místo oblíbili, protože hned za chatami se nalézá louka, o které jsem se v kempu dozvěděl, že se jedná o skautské tábořiště.

A tak jsem šel dál, do kopce po červené. Když jsem přišel na rozcestí „U nemocnice V Háji“, odbočil jsem na žlutou, která vede přímo do Sluneční zátoky. Sestoupil jsem dolů podél jistého rekreačního zařízení a zanedlouho jsem se ocitl na tomto kultovním místě všech foglarovců. Na této louce pořádal Jestřábův oddíl „Pražská dvojka“ své letní tábory. Začali sem jezdit v roce 1925, a to až do roku 1945. I dnes je to nádherná louka, kterou řeka Sázava obtéká velkým obloukem. Kdo zná knížku Hoši od bobří řeky, ví, že v ní Foglar popisuje Sluneční zátoku, jako místo téměř odlehlé civilizaci.

Tehdy tu v okolí na rozdíl od dnešní doby nestály žádné stavby, ale o vyloženě liduprázdnou oblast se nejednalo. Vždyť hned na protějším břehu jezdil vlak. Ostatně také žlutá turistická značka vede k nedalekému mostu a pak přímo k nádraží. Ale nejspíš tady musely být nádherné tábory. U řeky a uprostřed přírody. není divu, že Jestřáb na ně ve svých knížkách rád vzpomíná. Však tu má také zhotovenou kamennou mohylu s pamětní deskou. A tak se postupně loučím se Sluneční zátokou a pokračuji dále ve směru Ledeč nad Sázavou.

Podél Sázavy a lomů se tak dostávám do svého dalšího cíle. Když přijdu do Ledče, nejprve zjišťuji, že se zde zrovna koná závod motocyklů zvaný Melechovský okruh. Bohužel na to, abych se mu mohl více věnovat, nemám tolik času, a tak si zde udělám pár fotografií a vyrážím na hrad.

První písemné památky o zdejším hradě pocházejí z roku 1181, kdy ho vlastní vladyka Zikmund z Ledče. Vladykové z Ledče zde sídlili až do roku 1440, kdy hrad převzali Ledečtí z Říčan a Meziříčtí z Lomnice. Pak se zde postupně střídají majitelé, a to včetně Marie Terezie, až ho v roce 1919 převzal stát. Dnes je na hradě Městské muzeum, jinak, jak jsem si zde všiml, že tu probíhají i stavební opravy. Udělal jsem si tu opět i několik fotografií. Zde bych chtěl ještě podotknout že zvláštní fotogenickou scénu mu dodává jak řeka, která teče pod ním, tak železnice Posázavského Pacifiku, která zde vede hned pod hradbami.

Když jsem se naobědval, čekala mne další etapa mé dnešní túry. Naplánoval jsem si ještě jeden hrad, teda zříceninu. Hrad Chřenovice se odtud nalézá asi 5 kilometrů, ale nejdřív se musí po červené turistické značce vystoupat do vesničky Obrvaň, kde se nalézá malebná kaplička.

Pak se musí opět sestoupat až dolů k trati, kterou trasa na jednom z úseku takřka kopíruje. A tak, když tu jde někdo s dětmi, musí si dát zvlášť pozor. Konečně jsem se dostal až k rozcestí – Chřenovice, Podhradí, odkud je to na hrad skutečně coby kamenem dohodil. Ovšem, zde došlo k dalšímu překvapení. Romantika zdejší skalní zříceniny, jak je to obvyklé zřejmě působí i na trampy, a tak tu přímo pod hradem při potoku Jistebnici vznikla menší trampská osada. Jak jsem zjistil, zvolila si i typický název inspirující se divokým západem, tedy spíše zlatou horečkou, a to Klondajk.

Samotný hrad pochází ze 13. století. Založil ho roku 1280 Léva z Janovic, jako strážní hrad nad soutokem Sázavou a Jestřebnicí. I zde se později vystřídalo několik majitelů, jako například rytíři z Chřenovic, kutnohorský měšťan Kunrád Náz nebo páni z Říčan. Ovšem roku 1545 už byl zmiňován jako pustý. Dosud se zachovala pouze válcová věž a několik zbytků hradeb a příkopu.

Tak jsem se dostal až sem a nyní je třeba se vrátit nějak zpět. Ale protože já, když to není vyloženě nutné, tak se snažím vracet pokud možno nějak jinudy. Přešel jsem lanový most přes Sázavu a vydal se po druhém břehu řeky. Zde totiž vede Posázavská cyklotrasa (č. 19.) Nejprve jsem tak prošel obec Sechov, v Ledči nad Sázavou jsem dokoupil zásoby a nakonec dorazil zpět do kempu.

Docela se i těším na další noc ve stanu, protože jak jsem zjistil, kousek ode mne se utábořili účastníci nějakého vodáckého putovního tábora. Tak třeba zazní i pár nějakých tónů trampských písní na kytaru. A protože je pěkně, určitě také bude v noci jasná obloha a nádherně půjdou vidět i jednotlivá souhvězdí (viz Interaktviní mapa severní hvězdné oblohy). Už se těším.

Zdroj: odkazy uvedené v textu, wikipedie, místní informační tabule

Zapletal M.: Záhady Jaroslava Foglara, Knižní klub, Praha, 2007

Související články a reportáže z autorova putování po historii českého trampingu:

Na kole Prokopským údolím po stopách Jaroslava Foglara

13: Pěší túra po Jevansku, málo známém kraji trampů

12: Putování po trampských Brdech

11: Radotínským údolím za trempy i megality

10. Český tramping to nikdy neměl moc jednoduché…

9. Z Černošic do Černolic

8. Z Bojovského údolí přes Remagen do Zlatého kaňonu

7. Za trampy na pravém břehu Svatojánských proudů

6. Ladovým krajem na běžkách

5. Králičím údolím za trampským duchem Hagenem

4. Trampskou stopou po Českém Krasu

3. Zlatým kaňonem kolem Zlaté řeky

2. Po stopách trampů po Hadí řece k Askaloně

1. Svatojánské proudy – kolébka českého trampingu

TRAMPSKÝ SPECIÁL S MAPOU OSAD

Příběh jízdního kola

Poselství táborového ohně

Turistika – jeden z nejpřirozenějších sportů pro člověka

Rubrika: tábornictví a turistika