Kde všude hledat život ve sluneční soustavě?

Letošek je mimořádně bohatý na nové vědecké objevy, co se týče možnosti života ve vesmíru. Vedle objevu možné obyvatelné planety v hvězdné soustavě 20 světelných let daleko, se nové objevy týkají i naší vlastní sluneční soustavy.

Je to až balzám na duši člověka otevřeného k možnosti mimozemského života. Objev planety v planetární soustavě Gliese 581 je bez pochyby jedním z největších letošních úspěchů pozemské vědy. Ostatně jsem mu věnoval i samostatný článek Planeta s podmínkami pro život objevena!. Ale i v naší vlastní sluneční soustavě se udávají velice zajímavé objevy, které výskyt mimozemského života činí také o trochu pravděpodobnější. I tomu jsem věnoval svůj červencový článek Nové objevy nám přibližují existenci života ve vesmíru. Než však přejdu k dalšímu novému objevu, chtěl bych nejdříve v krátkosti (i když poněkud delší) shrnout, kde všude se diskutuje o možnosti mimozemského života ve sluneční soustavě.

M ě s í c

Měsíc je kosmické těleso, které má pro vznik života několik důležitých vlastností. Jednak jeho průměrná vzdálenost od Slunce je stejná jako vzdálenost Země a druhá důležitá věc je to, že nedávný jeho výzkum objevil, že se na něm nalézá i určité množství vody (většinou ve formě ledu nebo vázané do půdy, svého času jsem se o tom zmínil i ve svém článku Nové objevy nám přibližují existenci života ve vesmíru). Není to sice množství takové, které by se dalo srovnat se Zemí, ale jak ukazují nejnovější výzkumy, tak pro případné kosmické lety to může být využitelný zdroj (Voda na Měsíci je využitelný zdroj, uvedla NASA– novinky.cz) . Ale v tuto chvíli jsou tyto dvě vlastnosti asi jedinými podmínkami, které by tu mohli podpořit případný vznik života. I přesto, že je to těleso, jehož velikost by se dala zařadit mezi planety, má jen minimální atmosféru, a to ještě zcela jiného složení, než je potřebné pro vznik života.  Ale i tak se však držím pravidla, že „nikdy neříkej nikdy“. Vždyť nedávno vědci prokázali, že i v měsíční půdě lze úspěšně pěstovat organizmy či rostliny (Blíží se už konec jedinečnosti pozemského života?). Ale i kdyby pozemský souputník moc života neskýtal, nemusí to už vůbec platit pro celou sluneční soustavu.  

M a r s

Pokud je někde největší pravděpodobnost objevu mimozemského života ve sluneční soustavě, tak je to planeta Mars. Je to sice těleso zhruba 2 x menší než Země, ale objevy, které zde byly učiněny jsou mimořádně zajímavé. Jednak je zde voda, což je předpoklad života. V minulosti zde byl dokonce oceán, který pokrýval až třetinu planety. (viz můj článek: Nové objevy nám přibližují existenci života ve vesmíru) I když zde panuje trvalý mráz, občas se v rovníkových oblastech  může stát, že pokud je Mars v přísluní, může zde teplota vyšplhat i mírně nad nulu. To, že by Mars mohl být nositelem života, svědčí zatím dva nepřímé důkazy. Jednak je to senzační objev marťanského meteoritu ALH84001 na Antarktidě, obsahující cosi co se hodně podobá jakýmsi bakteriím (viz můj článek Blíží se už konec jedinečnosti pozemského života?) Jedná se o jeden z možných důkazů, že v minulých teplejších dobách život na Marsu skutečně byl?  A druhým důležitým objevem je zjištění přítomnosti organického plynu - metanu v atmosféře Marsu, pro jehož vznik existují jen dvě možná vysvětlení. Buď geologická aktivita, která je však minimální a nebo probíhající biologické procesy, jako je tomu zde v případě Země. A přitom jeho množství v atmosféře je s naší planetou též porovnatelné (Ať žije život mimo Zemi!).

G a n y m e d

Tento Jupiterův měsíc je současně největším měsícem planety ve sluneční soustavě. Jeho velikost je větší než planety Merkur a je jen o málo menší než planeta Mars. Jeho povrch je kromě silikátových hornin tvořen také vodním ledem. A voda v tekutém stavu se zřejmě nalézá pod povrchem tělesa ve formě slaného oceánu. Čili voda, základní předpoklad vzniku života,  je zde přítomna ve značném množství. Navíc má slabou atmosféru, jejíž hlavní složkou je kyslík. (wikipedie)

K a l i s t o

Jupiterův měsíc Kalisto, je v pořadí třetí největší měsíc ve sluneční soustavě. Svojí velikostí se téměř vyrovná planetě Merkur. Vše nasvědčuje tomu, že na jeho povrchu se nalézají křemičitany, vodní led, oxid uhličitý a organické látky. Vše toto je předpoklad vzniku života. K tomu ještě připočtěme slabou atmosféru složenou s oxidu uhličitého a molekulárního kyslíku a stejně jako na Ganymédu se zde zřejmě pod povrchem nalézá oceán slané vody. (wikipedie)

E u r o p a

Europa je sice nejmenší ze všech čtyř galileovských měsíců Jupiteru (jeho velikost je obdobná, jako u pozemského Měsíce), ale výskyt možného života je z nich zde naopak nejpravděpodobnější. Jeho povrch je tvořen hlavně ledovou kůrou a pod ním se zřejmě nalézá tekutý oceán tekuté vody. Těleso má navíc slabou atmosféru složenou hlavně z molekul kyslíku. Pokud by zde vznikl život, tak nejpravděpodobněji v tekutém oceánu pod ledovou krustou. Ostatně i zde na Zemi život existuje v obdobných podmínkách (wikipedie)

T i t a n

Největší Saturnův měsíc a druhý největší měsíc ve sluneční soustavě, který je též větší než Merkur a blíží se velikosti Marsu, se zdá být též vhodným kandidátem na vznik možného života i když poněkud zvláštního. Má silnou atmosféru tvořenou převážně z dusíku a metanu a částečně i z vodíku (viz níže). Z dusíku, jak známo, se skládá atmosféra zde na Zemi a metan je organický prvek. A co víc! Titan je po Zemi druhé těleso, na jejímž povrchu se nalézají tekutá jezera, tečou kapalné řeky či prší kapalný déšť. Ale namísto vody to jsou právě uhlovodíkové sloučeniny, tedy organické látky. A co víc, zřejmě i pod povrchem Titanu se nalézá oceán tekuté vody, ovšem s příměsí další organické sloučeniny čpavku. A nedávno zde byl ještě objeven velice zajímavý jev: vodík, který se nalézá v atmosféře tohoto tělesa, totiž proudí k povrchu, kde se ztrácí. Astrobiolog z NASA Chris McKay k tomu říká: „Je to zřejmě plyn, který je spotřebovávaný živými organismy podobně jako kyslík na Zemi“ Je to sice jen jedno z vysvětleních tohoto jevu, ale pokud by se prokázalo, tak by nejspíš šlo o trochu jiný druh života, který známe zde ze Země. Takový, který by se místo vody opíral o metan, neboť je známo, že na tomto těleso je této organické sloučeniny více než dost (Nové objevy nám přibližují existenci života ve vesmíru, wikipedie)

E n c e l a d u s

A u Saturnu ještě chvíli zůstaneme. Nevelký je jeho měsíc zvaný Enceladus. Má rozměr zhruba 500 km. Ale jeho povrch je pokrytý ledovou krustou, pod kterou se nalézá vodní oceán. A zdejší voda obsahuje látky, které jsou potřebné pro vznik života. Jsou zde například uhlovodíky, což je nezbytná látka pro vznik života pozemského typu. Též je zde přítomný sodík, což by mohlo znamenat, že ve vodě jsou rozpuštěné soli. Andrew Coates z londýnské univerzity, který se na této studii podílel, říká: „Tam, kde je voda, uhlík a energie, jsou i základní látky potřebné pro vznik života." (Nové objevy nám přibližují existenci života ve vesmíru, wikipedie)

C e r e s

A v neposlední řadě to jsou i nejrůznější asteroidy. Dnes například už víme i to, že třeba trpasličí planeta Ceres, největší těleso v pásu asteroidů o velikosti cca 1000 km, se skládá z velké části právě z ledu, kterého je zde možná i víc než celkové množství vody na Zemi. A povrchová vrstva obsahuje i značné množství uhlíku a organických sloučenin, potřebný materiál pro vznik života. (Ať žije život mimo Zemi!, wikipedie)

D a l š í   a s t e r o i d y

Nejnovější vědecký objev se týká i dalších asteroidů. Astronom Humberto Campins z University of Central Florida  a jeho kolegové v říjnu 2009 pomocí teleskopu IRTF objevili, že povrch 200 km velkého asteroidu 24 Themis, je celý pokrytý ledem s příměsí prachu a organických látek. Mezi astronomy se tomuto jevu začalo říkat „organická zmrzlina“. Tento objev vyvolal debatu o tom, že něco podobného by mohly obsahovat i jiné planetky. A zřejmě na tom něco bude, neboť nedávno ten samý vědecký tým objevil, že na další podobné planetce, zhruba 300 km velké 65 Cybele se vyskytuje to samé. Campins a jeho vědecký tým analyzovali spektrum této planetky a zjistili, že i ona osahuje vodní led s křemičitanovým prachem a s organickými sloučeninami. To nabízí hypotézu, že tato „organická zmrzlina“ může být na asteroidech něčím zcela běžným. Například to vysvětluje i to, jak se organické sloučeniny dostaly na Zemi či na další tělesa sluneční soustavy. Jednoduše s planetkami, které na jejich povrch dopadly. Zároveň je tu i možnost, že bychom zde mohli objevit i něco víc než jen pouhé organické molekuly. Co když jsou tato tělesa například oněmi nositeli tzv. panspermií, které podle jedné z hypotéz o vzniku života roznášejí vesmírem jeho zárodky? ( 65 Cybele další planetkou s organickou zmrzlinou na osel.cz)

Co říci závěrem? Že velice pěkně se nám ty nové objevy o možnostech života mimo naší planetu množí. Když si to všechno člověk shrne dohromady, začne už být pomalu ale jistě skeptický i k oné hypotéze, že život na Zemi je něco jedinečného v celém vesmíru (Víra ve vzácnost života ve vesmíru je také jen víra). Zkrátka a dobře vědecké poznání lidstva jde neustále dopředu. Když už jsme před časem dokázali přijmout pro nás trpkou pravdu, že naše planeta není výjimečná tím, že není středem vesmíru, zcela jistě jednou dokážeme přijmout i ten fakt, že naše Země není výjimečná ani vznikem života.

Zdroje: uvedené v článku, wikipedie

Foto: wikipedie

Související články

Víra ve vzácnost života ve vesmíru je také jen víra

Kde se vzaly měsíce asteroidů?

Planeta s podmínkami pro život objevena! (o planetární soustavě Gliese 581)

Jak pak znáte vnější část sluneční soustavy?

A přece tam jsou!

Nové objevy nám přibližují existenci života ve vesmíru (Novinky o hledání života ve vesmíru z července 2010)

Blíží se už konec jedinečnosti pozemského života? (Novinky o hledání života ve vesmíru z prosince 2009)

Byl už zachycen signál mimozemské civilizace? 

Ať žije život mimo Zemi! (Novinky o hledání života ve vesmíru z března 2009)

Vatikán uznává existenci mimozemšťanů

 

.