Jak s dětmi z našeho turisťáku volíme prezidenta?

Děti se samozřejmě žádných voleb ze zákona účastnit nemůžou. Pokud tedy nechodí do nějakého skautského či turistického oddílu. Tam to určitým způsobem zažít můžou. A jestlipak víte jak? Takto:

Článek jsem publikoval už v lednu, ale vzhledem k tehdejší přiostřené situaci se skutečnou volbou prezidenta mi bylo dalšími vedoucími doporučeno, abych článek tehdy prozatím stáhnul a dal ho tam až se trochu situace po prezidentské volbě uklidní (i když někteří zklamaní by si jistě přáli, aby se to neuklidnilo nikdy). A tak ho dávám teď, dva měsíce po volbách znova, jako námět pro další vedoucí skautských a turistických oddílů. A narozdíl od té lednové varianty jsem ho ještě o něco víc doplnil a aktualizoval.

Jedná se samozřejmě jen o hru. Ovšem hru takovou, která má děti připravit na občanské právo volit v dospělosti. Aby se z nich jednou nestal někdo, komu je osud naší země šumafuk, a tak k volbám nechodí. Ale chtěl bych přitom velice důrazně zdůraznit, že odmítám, aby tato hra byla zneužíváná k šíření nějakého konkrétního politického názoru! To bych fakt nechtěl, protože děti se v žádném případě nemají zatěžovat jakýmikoliv politickými hrátkami dospělých lidí.

Tato hra má samozřejmě podobná pravidla jako klasické prezidentské volby. V kolektivu dětského oddílu nejprve vysvětlím pravidla 1. kola. Do tohoto prvního kola se přihlásí každý, kdo by se chtěl ucházet o zvolení prezidentem. Podmínka je taková, že každý kandiduje za sebe. To znamená, že si nesmí hrát na nějakého existujícího politika, aby to nemohlo být pro někoho považováno i jako reklama pro toho či onoho kandidáta či tu či kterou politickou ideologii. Osobně jsem silně proti tomu, aby jak pedagogové, tak vedoucí kroužků a oddílů své svěřence krmili nějakou konkrétní politickou ideologií (viz můj článek "Multikulturismus jako ideologie?). Jednak je to protizákonné a jednak se mi to bytostně příčí. A ještě měně jsem pro to, aby děti byly dospěláky dokonce zneužívány k propagaci (či naopak k odporu) nějaké konkrétní ideologie. To je ta největší zvrácenost, jaké se kdo může na dospívajících dětech, jež ještě nemají o svém budoucím politickém názoru jasno, dopustit. A tak v naší hře nikdo nekandiduje za nějakou konkrétní ideologii, ale jen každý za sebe, tj. například za Tomáška, Šimonka, Aničku nebo Vojtu. Počet kandidátů je v tomto případě libovolný.

Pak se všichni kandidáti seřadí a v krátkosti se představí a řeknou ostaním, proč by je měli zvolit. (Jsem chytrý, umím dobře běhat, chci pro vás to nejlepší, atp.). Přitom připravím jednoduché volební lístky a potom se jde volit do 1. kola. A každý člen, který v ten den přišel na oddílovou schůzku, si do jakési urny hodí svůj lístek, na kterém vyznačí toho svého kamaráda, kterého volí (samozřejmě i sebe, pokud kandiduje). Až všichni dovolí, tak já, jako předseda volební komise začnu sčítat hlasy. Obvykle to sčítám před dětmi, aby bylo vidět, kolik má kdo hlasů a aby to bylo napínavé.

Když je vše sečteno, do druhého kola postupují ti dva kandidáti, kteří dostanou nejvyšší počet hlasů (a to třeba i kdyby někdo získal nadpoloviční počet hlasů, aby hra předčasně neskončila). A ti si pak začnou vést svojí kampaň před druhým kolem. Dám jim například papíry a na ty si začnou psát a malovat své předvolební "bilbordy", které si pak rozvěsí po klubovně. Ostatní jim pomáhají. Jak budou ty jejich bilbordy vypadat? Fantazii se samozřejmě meze nekladou. Pokud to tedy není něco hanlivého či dokonce sprostého.

Když mají namalováno a rozvěšeno několik bilbordů, začne předvolební debata. Zpravidla se zeptáme obou kandidátů na nějaké jednoduché otázky, které by mohly vzhledem k jejich věku nějak zajímavě zodpovědět. Třeba se jich zeptám, jak by změnili školu, co udělat, aby náš oddíl byl zajímavější nebo se jich zeptám na jejich možný kosmický program, aby jim také trochu zapracovala i fantazie.

Když tato debata skončí, je druhé kolo voleb, které určí konečného vítěze. Myslím si, že je to hezká hra, při které se děti baví a dokážou se do ní podle mých zkušeností i dobře vžít. A hlavně je to připraví na občanskou uvědomělost a na budoucí právo volit. Takže snad neskončí jako těch asi čtyřicet procent našich spoluobčanů, které k volbám vůbec nechodí. A pokud by tato hra i přesto někomu vadila, tak připomínám, že podobnou aktivitu zvolil i Jestřáb, skautský spisovatel Jaroslav Foglar ve svém románu "Záhada hlavolamu". Akorát se tam nevolil prezident, ale tzv. "velký vont". Možná však, že i Jestřába k napsání Záhady hlavolamu přivedla podobná myšlenka jako mne k této hře.

Takže, pokud tento článek čte nějaký vedoucí skautského nebo turistického oddílu, může se tím motivovat pro program schůzek. Starším dětem například můžeme hru doplnit  i o informace o složitosti volby prezidenta v USA. Že tam nejde o celkový počet hlasů, ale o celkový počet volitelů, které kandidáti získají vítězstvím v jednotlivých státech. A samozřejmě, nemusí jít jen o volbu prezidenta. Ale třeba o volbu starosty či kohokoliv jiného (třeba i toho velkého vonta). Ale hlavně nezapomeňme na to, abychom tuto hru nezneužívali k šíření nějaké konkrétní politické idologie.

Další mé související články s hrami pro děti:

Hry a soutěže na umělé stěně

seriál Inlajnový Duch:Jaká budou pravidla?, Boj o altán, Oddílový zázrak

seriál Hrdinové Čeksasu: Odpolední míčové hry, Hrdinové Čeksasu – Hrátky v bludišt

Hodí se inline bruslení mezi činnosti ve skautu nebo v turistickém oddíle?

Jaké jsou moje nejoblíbenější šifry?

Rubrika: tábornictví a turistika