Horská túra z Pradědu na Červenohorské sedlo
Další den ráno jsem se probudil ve stanu. Jsem na horách a docela tu v noci bylo chladno. Ještě štěstí, že mne napadlo s sebou vzít deku, kterou jsem si nacpal do spacáku. Ale jsem ranní ptáče, protože nejsem zvyklý spát moc dlouho. Naopak probouzím se brzo. Díky tomu jsem mohl na svůj další jesenický výlet vyrazit už po šesté hodině ranní. Důvod byl ten, že jsem se musel včas dostat do Jeseníku na autobusové nádraží. Je to tři kilometry a bohužel tam odtud nic nejede. Žádný autobus, pouze pěšky. A navíc tam sehnat ještě něco ke snídani. Ale byl jsem tam naštěstí včas, tak jsem se ještě prošel po náměstí.
První zmínka o Jeseníku je z roku 1267 (vláda Přemysla Otakara II.). Ovšem, to se ještě jmenoval Frývaldov. Toto jméno nesl až do roku 1947. V 17. století město negativně ovlivnily čarodějnické procesy, které si jen v samotném Jeseníku vyžádaly na 102 obětí. Hrozné. V 19. století tu díky Vinzenzovi Priessnitzovi vznikly vodoléčebné lázně (viz Lázně Jeseník (fotoblog). Ze zajímavých staveb bych zmínil vodní tvrz z počátku 15. století, renesanční radnici ze 17. století a nebo novorenesanční kostel z konce 19. století.
Ve tří čtvrtě na osm mi z autobusového nádraží odjížděl autobus ve směru na Karlovu Studánku. Shodou okolností jsem tu narazil i na jednu starší paní se dvěma vnoučaty, se kterými jsem se náhodou potkal den předtím při prohlídce jeskyně Na Pomezí (viz Pěšky z Lipové do Jeseníka). A tak jsem nastoupil do autobusu, který mne odvezl až do Karlovy Studánky.
Z Karlovy Studánky sice odjížděl autobus kyvadlové dopravy jen za deset minut, ale i tak jsem se tu prošel a udělal pár fotografií zdejších lázeňských budov. První písemná zmínka o Karlově Studánce je z roku 1554 (vláda Ferdinanda I. Habsburského). Název „Karlova Studánka“ není kupodivu podle Karla IV., ale podle arcivévody Karla Ludvíka Rakousko-Těšínského, který v bitvě u Aspern roku 1809 porazil Napoleona. Už ze 17. století pocházejí zprávy o léčebných účincích zdejších pramenů. V 18. století byl objeven pramen Maxmilián a začátkem 19. století pramen Karlův. To zapříčinilo vzniku zdejších lázní, kde se dodnes léčí pacienti s cévními, kloubními a páteřními obtížemi, a také pacienti po onkologických nemocech.
Když přijel autobus zdejší kyvadlové dopravy, vyvezl jsem se s ním až k Ovčárně, kde jsem započal svojí dnešní pěší horskou túru. Chata Ovčárna vznikla roku 1863 pro potřeby pastevců ovcí, jak také říká její název. S rozvojem turistiky se však stávala jedním z mála míst, kde bylo možno si odpočinout, přespat a kde bylo možné dostat i jednodušší stravu. V roce 1949 se dostala do správy československé armády a dnes slouží jako vojenská zotavovna. Kromě toho je tu i lyžařské středisko s několika vleky.
Já jsem se odtud vydal po červené turistické značce nejdříve na Petrovy kameny. Je to třetí nejvyšší vrchol v Jeseníkách o výšce 1446 metrů nad mořem. Ovšem kromě toho je to hlavně magická skála, která přitahovala lidi odedávna. Co se týká jejího názvu „Petrovy kameny“, nalezl jsem v literatuře hned dvě pověsti. Podle jedné se zde údajně zjevil Sv. Petr. Že by něco podobného jako to, čemu jsem se věnoval v článku „Za mariánskými zjeveními v Česku“? Podle druhé pověsti dostaly název po mladém kováři, který se zde ukryl se svojí dívkou, dcerou správce sovineckého panství, když prchali před jejím otcem.
Je docela možné, že už odedávná mohly sloužit jako oltář pro pohanské oběti. Zda tomu tak bylo, nevím, ale později byla skála považována za místo sabatů čarodějnic ze severní Moravy a Slezska. V 17. století to došlo až tak daleko, že na Jesenicku docházelo k tzv. čarodějnickým procesům, při kterých některé z obviněných čarodějnic pod nátlakem přiznávaly, že létaly na sabat právě na Petrovy kameny. Obviněné osoby většinou skončily na zapálené hranici. Tady na Jesenicku bylo obětí minimálně na 250. A nebyly to jen ženy. Občas se objevovali i muži. A co je nejhorší, dokonce i děti! Tak se například v roce 1651 stal jednou z obětí i osmiletý hoch z Dolní Lipové, o němž se zmiňuji v reportáži ze svého výletu „Pěšky z Lipové do Jeseníka“. Bohužel až ke kamenům se člověk nedostane. Když jsem k nim dorazil, dokonce tu stál horský strážce ze psem, který mi potvrdil, že se k nim nesmí. Nevadí, alespoň jsem si je vyfotil (viz Mystický Praděd a Petrovy kameny). A pokračoval dál.
Musel jsem sestoupit znovu k Ovčárně, protože jinak se na Praděd, nejvyšší horu Jeseníků bohužel odtud nedá dostat. Cestou jsem šel ještě kolem dalších zdejších chalup, a to chaty Barborky a kurzovní Kurzovní chaty. A tak už jsem stoupal až k 1492 metrů nad mořem vysokému Pradědu. Cestou jsem samozřejmě fotografoval, a tak vznikl fotoblog „Mystický Praděd a Petrovy kameny“
Když jdete do nejvýše položených míst, tak ve většině jiných českých hor (Šumava, Český les, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník, Javorníky) si můžete být jisti, že tam někde narazíte na státní hranici. To se zde v Jeseníkách neděje. Ale tady na Pradědu vede historická hranice mezi Moravou a Slezskem, dále hranice mezi okresy Šumperk a Bruntál a též hranice mezi Olomouckým a Moravskoslezským krajem.
Ovšem i Praděd má své tajuplné pověsti. Je pojmenován podle po místním horském duchovi. Také se mu říká „Altvater“, Je to taková místní obdoba krkonošského Rýbrcoula, neboli Krakonoše. Zpodobňován je jako vousatý stařec s mechovým kloboukem a sukovicí. Je jakýmsi spravedlivým duchem zdejších hor a uvnitř své hory hlídá ukryté poklady.
Když jsem dorazil až na vrchol, samozřejmě jsem nemohl vynechat návštěvu zdejší věže, která slouží i jako rozhledna. Dokončena byla v roce 1983. Je to 162 metrů vysoký vysílač. Kdybych se dostal až na jeho vrchol, byl bych výš, než je nadmořská výška Sněžky, ze 1602 metry nejvyššího vrcholu Česka. Ale dostal jsem se jen na plošinu, která se nalézá zhruba v jeho polovině. Ale i tak tu je nádherný výhled. Co mi přijde trochu zvláštní, je to, že i když jste prokazatelně na nejvyšší hoře v okolí, přeci jen vás nějaký zrakový klam nutí si myslet, že některé z okolních vrcholů jsou vyšší. A tak jsem tu začal fotit i další svůj fotoblog, a to „Jesenická panorámata“.
A tak jsem se vrátil na rozcestí, ze kterého jsem se dal po červené turistické značce k chatě Švýcárně. I toto byla původně salaš. Tu nechal postavit v roce 1829 kníže Alois Josef II. z Lichtensteina. Užíval ji i Johan Aegerter z Oberewillu, což byl bača ze Švýcarska, a tak vznikl její dnešní název „Švýcárna“. Ale jak se zde začala rozmáhat turistika, nechal ji kníže Jan II. z Lichtenstejna v roce 1887 přestavět na novou srubovou chatu určenou pro turisty. Dnes chata slouží potřebám turistů, sportovců a je tu i jídelna. I já jsem se naobědval.
Také jsem si vyfotil zdejší stádo skotského náhorní skotu, kterým zdejší farmáři obnovují tradiční způsob hospodaření na horských loukách. A pak pokračoval dál.
Prošel jsem slatě nad Česnekovým dolem, jenž je tak pojmenován proto, neboť zde roste vzácný česnek sibiřský.
Cesta pak vede přes Malý Jezerník na Výrovku, kde se stoupá po takovýchto skaliskách.
Když jsem sestupoval z Výrovky, narazil jsem snad na jednu z největších kamenných mohylek, jakou jsem kdy viděl. A tak jsem si ji vyfotografoval. Někdo si tu s ní musel opravdu vyhrát.
V Jeseníkách jsem také často narážel na takovéto sruby, které umožňují turistům schovat se před nepřízní počasí. Tento je na svahu Velkého Klínovce.
Ale to už se pomalu dostávám k mému dnešnímu cíli. Zdálky už vidím Červenohorské sedlo. A protože mám ještě asi pětadvacet minut čas, než mi přijede autobus, tak se tady samozřejmě projdu a vyfotím si to tu. A tak vznikl můj článek „Červenohorské sedlo (fotoblog)“
Horské středisko Červenohorské sedlo leží zhruba 6 kilometrů od Koutů nad Desnou. Odtud sem vede hlavní silnice, která se sem kroutí po hned několika složitých serpentinách. Takže, když na něj vyjíždíte, je to zážitek i v tomto směru. Však tudy odedávna vedla stará obchodní stezka, která spojovala Moravu se Slezskem. Však také tudy vede i hranice mezi oběma historickými celky. První stavbou, která tu stávala, by l v 19. století zájezdní hostinec. Sloužil především formanům, kteří vozili dřevo a uhlí do zdejších továren. Později, když se postavila železnice, začalo Červenohorské sedlo sloužit především turistům a lyžařům. Od té doby tu vzniklo několik staveb, které slouží především jako hotely a ubytovací zařízení.
Nastoupil jsem na autobus a sním se vrátil zpět do Jeseníku. Mám za sebou cca šestnácti kilometrovou trasu po hřebenech. Na můj vkus to sice není úplně moc, ale když k tomu ještě připočtu dvakrát tři kilometry z kempu Bobrovník do Jeseníku, tam a zpátky, tak jsem dnes ušel přes dvacet kilometrů.
Použité zdroje:
Wikipedie, místní informační tabule, odkazy použité v článku
Stejskal M.: labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991
použitá mapa: www.mapy.cz
foto: Libor Čermák
Související reportáže z dalších letošních výletů:
60. Pěšky z Lipové do Jeseníka
59: Pěší výlet podél Sázavy
58: Na inline bruslích z Nymburka do Libice
55. Pěšky z Kbel do Staré Boleslavi
54: I moje cesta na Okoř byla jako žádná ze sta
53: Inlajnový výlet okolo Tróji do Stromovky
52: Ze Žebráku po magických místech Berounska
48: Pěší túra předjarní Šárkou
46: Na běžkách jihovýchodní Prahou
1-45: výlety a tramping
Libor Čermák
Ve srubu pod skálou

Po zázračném osvobození z indiánského zajetí se naši přátelé dostávají do srubu trapera Donalda, kde je jednak čeká odpočinek s idylkou, ale také se dozvědí jedno velké překvapení.
Libor Čermák
Zázračné vysvobození z indiánského zajetí

Cesta našich přátel za tajemnou čelenkou pokračuje přes Brazelovu farmu, kde si budou vyprávět staré indiánské legendy. Nakonec ale padnou do indiánského zajetí. Ale i zde najdou spojence, který jim spolu s Manitouem pomůže.
Libor Čermák
Indián v Roswellu

Naši čtyři přátelé Tom, Jack, Dan a indiánských hoch Tokakua se ukryli ve vesnici Apačů. Proč? Když byly u petroglyfů Tří řek, všimli si, že je pronásledují čtyři banditi ze strýcova gangu. Morgan, Hill, Smith a Dark.
Libor Čermák
Tajuplnosti indiánských souhvězdí

Ve scifi westernu "Putování za tajemnou čelenkou" teď naše bandity pronásledované hrdiny převede sám velký Manitou přes hory a dostanou se tak do apačské vesnice, kde mimo jiné budou rozjímat nad indiánském pojetí hvězdné oblohy.
Libor Čermák
U Petroglyfů Tří řek

Dnes vás hrdinové mého seriálu přivedou na málo známé posvátné místo severoamerických indiánů, které je jistě zajímavé i z hlediska záhad a archeoastronautiky. K Petroglyfům Tří řek v Novém Mexiku.
Další články autora |
„Ty jsi bezva chlap, já ti dám zadarmo.“ Fotograf vzpomíná na hříšné devadesátky
Fotil sametovou revoluci i dusno pozdní normalizace. Teď Jaroslav Kučera vydává knihu Sex po...
Poslední týden na daňové přiznání za rok 2024 online. Jak na to?
Nejen podnikatelé, drobní živnostníci a osoby samostatně výdělečně činné musí podat daňové...
Španělsko a Portugalsko paralyzoval blackout. Sánchez vyhlásil stav nouze
Celé pevninské Španělsko a Portugalsko v pondělí po poledni postihl rozsáhlý výpadek proudu....
Američané zadrželi na letišti mladé německé turistky. Musely se svléknout
Americká pohraniční stráž zadržela na Havaji dvě mladé německé turistky, protože neměly vybrané...
Americká letadlová loď uhýbala palbě, při manévru utopila stíhačku za miliardu
Posádka americké letadlové lodi USS Harry S. Truman, která operuje nedaleko pobřeží Jemenu, si...
Co to je za čilého staříka? Otec Izraele se postavil na hlavu a ukázal železnou vůli
Seriál Na pláži v Tel Avivu můžete narazit na podivuhodnou sochu: břichatého staříka v plavkách stojícího...
Můžou za to větrníky a soláry? Blackout ve Španělsku provázel i výpadek informací
Premium Nic podobného ve Španělsku dosud nezažili. Pondělní blackout uvěznil desítky milionů lidí ve...
Chtěla jsem do politiky, ale zklamala mě. Aktivistka Haškovcová o klimatu i Gretě
Premium Rozárie Haškovcová je ve svých 22 letech jedním z nejsilnějších hlasů šířících osvětu o změnách...
Znáte Labubu? Jak se čínský zubatý skřítek zakousl do lidských srdcí i recese
V nekonečné řadě postaviček přicházejících z Asie jsou panenky jménem Labubu nejnovějším...

Prostor pro Vaše podnikání v centru Kopřivnice
Štefánikova, Kopřivnice, okres Nový Jičín
15 000 Kč/měsíc
- Počet článků 2384
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1903x
Seznam rubrik
- 2. světová válka
- Adventní kalendář 2016
- Adventní kalendář 2018
- Cesta za tajemnou čelenkou
- Dělostřelecká tvrz Libor
- Dovolená 2015 - Broumovsko
- Dovolená 2017 - Chebsko
- Dovolená 2018 - Orlické hory
- Dovolená 2019 Králický Sněžník
- Dovolená Český ráj 2016
- Drážďany 2016
- Hrdinové Čeksasu (seriál)
- Chiranikenovy záhady (seriál)
- Jaroslav Foglar na mém blogu
- Kruhy v obilí - rok 2015
- Kruhy v obilí - rok 2018
- Kruhy v obilí 2017
- Kruhy v obilí rok 2016
- Kruhy v obilí rok 2019
- Páťa a kolo Zláťa (seriál)
- Plitvická jezera 2018
- Vánoční doba 2015 (seriál)
- Velikokoční Jeruzalém 2017
- Velikonoce 2015
- Výročí havárie UFO (seriál)
- Záhady států USA
- Křesťanské záhady a zázraky
- tábornictví a turistika
- záhady
- myšlenky
- výlety a tramping
- Politika a společnost
- stavitelství a architektura
- křížovky, luštěnky, kvízy, log
- Kruhy v obilí - rok 2008
- UFO - případy 2009
- ekologie
- Kruhy v obilí - rok 2009
- Tajemná místa dávné Anglie
- příběhy
- multidimenzionální prostor
- Po stopách trampské historie
- archeoastronautika
- Vesmír a život v něm
- Galerie
- Keltové
- Záhadologické zprávičky 2010
- Kruhy v obilí - rok 2010
- agrosymbolová ohlédnutí
- Kruhy v obilí - rok 2011
- Havárie UFO
- Obrázky z cest
- Kruhy v obilí - rok 2012
- dovolená 2012 Sloupsko
- inline bruslení
- adventní kalendář 2012
- Kruhy v obilí - rok 2013
- 7 divů světa archeoastronautic
- cyklistika
- dovolená 2013 - Jeseníky
- Velikonoce 2014
- Zima a lyžování
- adventní kalendář 2013
- děti, výchova a vzdělávání
- Záhady sluneční soustavy
- Kruhy v obilí - rok 2014
- dovolená 2014 - Chorvatsko
- adventní kalendář 2014
- Inlajnový duch (seriál)
- NE islamizaci Evropy
- NE juvenilní justici
- Záhady starověkého Egypta
- Osobní
- Nezařazené