Archeoastronautické záhady na Kiribati

Možná jste četli knížku Ericha von Dänikena "Cesta na Kiribati" Její kapitola pojednávací o tomto tichomořském souostroví je vlastně cestopis. A tak bych rád v kostce shrnul všechny archeoatronautické záhady Kiribati.

Kiribati je ostrovní stát v Tichém oceánu v regionu Mikronésie. Skládá se z 35 atolů o celkové výměře 811 km čtverčních. Tato rozloha se dá přirovnat k rozloze průměrného okresu v ČR. Ale tyto atoly se rozprostírají v délce 4000 kilometrů. Hlavní část republiky Kiribati tvoří Gilbertovy ostrovy. A právě tam směrovala i cesta pana Dänikena v lětě roku 1980. 

Kiribati se nalézá na rovníku. Některé ostrovy Kiribati i Gilbertových ostrovů se nalézají na severní a jiné na jižní polokouli. Že by právě sem měli směřovat případní dávní mimozemští astronauti? Proč ne? Jak známo, na rovníku je vlivem odstředivé síly nejmenší tíhové zrychlení, a tak případné odstarování do vesmíru by odtud bylo o něco snažší než například v našich zeměpisných šířkách. Mimochodem, není to jediná dávná lokalita, která se nalézá v blízkosti rovníku. V jeho okolí se například nalézá Nan Madol, nebo incká civilizace v Jižní Americe, kde například přímo na rovníku můžeme nalézt posvátný pahorek Catequilla u Quita, jenž se nalézá přímo na rovníku (viz Věděli naši dávní předkové, že Země je kulatá?). A které záhady by se měly na Kiribati nalézat dle Ericha von Danikena a jeho zdejšího dopisovatele reverenda Scarborougha?

Dänikenovi se podařilo objevit ve městě Bairiki na ostrově Tarawa knihu od 25 místních autorů, v němž byla napsána místní dávná legenda o vzniku světa a Kiribati. Legenda vypráví o bohu jménem Nareau, jenž létal ve vesmíru a přitom spal. Ne to není scifi, které by vyprávělo o hybernaci astronautů, to je místní pradávná legenda. Když přiletěl k Te-Bomatemaki (Země společně s nebesy), uslyšel třikrát zavolat své jméno. A tak přistál a vkročil na Te-Bomatemaki. Čtyřikrát obešel svět, ale byl tam všude sám. Vykopal díru a tu naplnil vodou a pískem, z něhož vznikla skála, jež mu porodila Nareaua Tekikiteiu. Spolu se rozhodli, že oddělí nebe od Země. A tento druhý bůh zůstl vládnout Zemi. Byly zde svtořeny i první bytosti, pojmenované jako Uka (síla schopná pohnout vzdušnými masami), Nabawe (síla stáří), Karotoro (síla energie), Kanaweawe (síla rozměru), Nkgoangkoa (síla času), Auriaria (séla světla) a Nei Tewenei (kometa).

Když se zamyslím nad touto dávnou legendou, tak nejen, že to připomíná údajnou práci mimozemských astronautů. Ale chtě, něchtě mi připománá biblickou legndu o stvoření světa. I zde najdeme odělení nebe od Země. A co nakonec ta kometa Nei Tewenei? Nechtěli nám dávní prapředci dnešních Mikronésanů sdělit, že život na Zemi přinesli komety? Tak jak to říká novodobá teorie panspermie?

Druhou pověst, kterou Däniken na Kiribati objevil, vypráví o dítěti jménem Te-rikiato. To bylo unesno a přivedeno k nebeské ženě jménem Nei Tetange-niba. A ta ho vychovávala jako poloboha. Když dospěl, posadil se na hřbet jednoho ptáka a s ním vzlétnul k obloze. Donesl ho k domu nebešťanky Nei mango-Arei, se kterou počal čtyři děti. Däniken tuto pověst přirovnává pro svojí podobnost k sumerské pověsti o Etanovi, který k obloze vzlétnul na mohutném orlovi. Ale mne připomíná ještě něco dalšího. Pověst má mnoho prvků blízkých setkáních čtvrtého druhu, neboli klasických únosů do UFO.

Třetí pověst také vypráví o ptákovi, tentokrát jménem Rupe, který též dokázal přeprovavat lidi. V jednom případě dokonce skupinu nespravedlivých lidí vhodil do moře. Zde se podle mého názoru nabízí podobnost s dnešními letadly. 

A pak se tu nalézá i několik doslova záhadných míst. Nalézají se zde údajně hroby dvou obrů, kteří se dle místní legendy snesly z nebe. Pan Däniken zde navštívil jeden z údajných hrobů s kamnným náhrobkem velkým 5,3 x 2,9 mertů, jenž se nalézá na severním konci ostrova Arorae.  

Nalézají se zde zkaměnělé otisky chodidel. Prý se nalézají na téměř všech ostrovech. Erich von Däniken v knížce popisuje otisky nohou dlouhé až 1,37 metrů vyražené do ploché skály. Jsou na nich vidět různé počty prstů. Například šest nebo i dvanáct.

Také je tu místo, o kterém se říká "kamenný kompas" neboli navigační kameny. Nalézá se na jižním konci ostrova Aroae. Je to skupina megalitů, vyrobená někým někdy. Největšími kameny jsou dva žulové bloky (mimochodem žula se na ostrově nevyskytuje), opracované do pravých úhlů. A dále je zde několik kamenů ze sopečné vyvřeliny. Däniken je přirovnává k výšce dospělého může. Nalézají se na nich centimetr široké rýhy, ukazující ke vzdáleným cílům. Například na ostrov Niutao v Tuvalu, jiná zas ve směru Západní Samoa, jiná na Tuamotské ostrovy i Havajské ostrovy.

A pak ještě kruh, v němž neroste žádná flora, že i stromy se od něj odklánějí a ptáci nad ním nelétají. Prý tu přistáli před dávnými časy bohové. Traduje se o něm, že kdo do něj vstoupí, čeká ho tam smrt. Nalézá se na Severní Tarawě. Däniken ho popisuje jako kruh o průměru 14 metrů, jenž měl uprostřed oblázky vyznačený čtverec o straně 5,10 metrů. A v tomto čtverci skutečně nic nerostlo.

Jak je vidět, Kiribati je další z Tichomořských souostroví, ke kterým se vztahují archeoastronautické záhady. Těmi dalšími jsou například:

Archeoastronautické Markézy

Archeoastronautické souostroví Tonga

Havajské ostrovy z pohledu archeoastronautiky

Havajské ostrovy z pohledu archeoastronautiky

A v neposlední řadě Velikonoční ostrov a Nan Madol Souvislosti mezi místy na protilehlé straně Zeměkoule?

Proč se Velikonoční ostrov jmenuje „Velikonoční?“

Zdroje: wikipedia, Däniken E.: Cesta na Kiribati, Naše vojsko, Praha, 1995

Däniken E.: Pozdravy z doby kamenné, Dialog, Liberec, 2010 (zde jsou například hezké barevné fotografie)